Kdy budeme na politiky pyšní?

Moc prý chutná moc. A určitě na tom něco bude, jinak by se tolik lidí nedralo na politické scéně až na její co nejvyšší vrchol. Je u nás spousta těch, kdo by si chtěli užít vládnutí naší zemi, a určitě je jich víc než těch, kteří o žádnou moc nestojí. A když se někdo dere k moci, obvykle si nepočíná zrovna v rukavičkách. Musí mít ostré lokty, musí být dravec, ne-li už přímo predátor, a chameleon měnící všechny možné barvy tak, jak je to zrovna výhodné. Jinak neprorazí.

Ale i když jde o moc, nejde jenom o ní. Hodně často jde i o to, kolik si takový politik vydělá legálně, i o to, kolik dostane bokem za nějakou malou domů. I taková politika je. I to se stává. Ale nemělo by to být a mělo by se proti tomu určitě bojovat. Aby ten, kdo se jako politik prohřeší, skončil ve své funkci a zamířil třeba i do vězení, pokud spáchal něco, co odporuje zákonům naší země.

Donald Trum

Jenže to se moc často nestává. Stalo se to v případě Mohority, když se zhroutil socialismus, za mřížemi skončil občas i někdo další, ale většině politiků to prošlo, protože je ostatní podobní podrželi. Ruka ruku myje. A tak to zkouší leckdo. Dnes a denně. A lidi, tedy voliči? Ti někdy ve volbách střídají marně stranu za stranu a hnutí za hnutí v naději, že to třeba jednou dopadne líp. Ale obvykle se nedočkají. Nebo rezignují a k volbám třeba ani nechodí, protože se domnívají, že ať si vyberou kohokoliv, vždycky to dopadne stejně. Tedy špatně. A kvůli tomuhle názoru to doopravdy špatně končí.

Angela Merkelová

Politika se tak lidem nelíbí a někdy se jim i přímo hnusí. Protože politici nejsou lidi, na které můžeme být hrdí. Jsou to lidi, jaké jsme si my ostatní zvolili. A kdo dostane nejvíc hlasů, dostane i největší moc, i když si ji reálně nezaslouží.

A kdy teda budeme na naše politiky a jejich politiku pyšní? Až budeme pyšní i na naše voliče. Až voliči vyberou podle zdravého rozumu a budou politiky kontrolovat. Ale to není v dohledu.

Houbovník – pohádkově dobrý

Známé přísloví „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ je v dnešní době namístě, protože z médií se dozvídáme o výskytech jak divokých prasat, tak už i vlků, rysů nebo šakalů.

Tato zvířata jsou ale povětšinou plachá, a tak je pravděpodobně ani nezahlédneme.

jedla_houba

Když tedy zaženeme obavy a strachy z toho, že v lese potkáme vedle malých klíšťat také stádo divočáků nebo vlka, rysa či šakala, můžeme se směle, nejlépe s proutěným košem, vypravit na tolik oblíbené houby. Po příjemné procházce na čerstvém vzduchu v krásném prostředí mezi stromy, mechy a kapradinami dorazíme domů spokojeni a příjemně unaveni, i kdybychom na žádnou houbu nenarazili. Pokud však budeme mít to štěstí, část „houbového úlovku“ si můžeme také usušit a část dát v mikrotenových sáčcích do mrazáku. A jak se připravuje houbový nákyp neboli houbovník?

Co budeme potřebovat:

  • 500 – 600 g hub

  • 5 housek

  • ½ l mléka

  • 3 – 4 vejce

  • muškátový oříšek nebo květ

  • 2 lžíce petrželky

  • 1 lžička soli

  • 150 g másla

Postup:

Houby očistíme nožem od hlíny a jiných nečistot (případně vykrojíme červivá místa), omyjeme a pokrájíme na menší kousky, jako bychom dělali smaženici. V kastrůlku rozehřejeme část másla a nasypeme nakrájené houby. Pod pokličkou je podusíme.

houbovy_naky

Housky nakrájíme na kostky, přelijeme zbylým rozpuštěným máslem. V mléce rozšleháme vejce, dle chuti muškátový květ nebo nastrouhaný muškátový oříšek a dvě lžíce nadrobno nasekané petrželky. Nalijeme na kostky housek a necháme cca 50 min. odležet. Mezitím několikrát směs obrátíme. Aby byla „tak akorát“ (ne příliš suchá, nebo naopak řídká), přidáme buď trochu mléka anebo strouhanky.

Poté do vymazaného pekáče či zapékací mísy pokládáme nejdříve vrstvu s houskami a na ni vrstvu hub. Zakryjeme vrstvou s houskami a dáme péct do trouby. Na konci pečení můžeme ještě nákyp posypat nastrouhaným sýrem. Dobrou chuť!

Romelu Lukaku přichází do Chelse

Romelu Lukaku se oficiálně stává posilou Chelsea. Ta za belgického útočníka zaplatila 115 milionů eur a po Jacku Grealishovi se tak stává druhým nejdražším hráčem v historii Premier League. Bude Lukaku klíčovým hráčem?

Romelu Lukaku zažil nejlepší sezonu své kariéry. V 36 zápasech Serie A vsítil 24 branek a přidal 10 asistencí. Dotáhl slavný klub k titulu, narušil hegemonii Juventusu a po zásluze byl zvolen nejlepším hráčem ligy. Ačkoliv proklamoval, že je v Interu šťastný a chce zůstat, nabídka Chelsea jeho názor změnila. Lukaku se tak vrací do Premier League. Pro belgického šutéra to není nic nového. V anglické lize totiž už odehrál 252 zápasů, ve kterých dal 113 gólů. Dokonce mu v historických tabulkách Premier League patří 20. místo mezi nejlepšími střelci (má například víc vstřelených branek, než Drogba, van Nistelrooy nebo Dennis Bergkamp).

Fc Chelsea

Přestane být Chelsea prokletá? Je to jako kolotoč. Slavný londýnský klub přivede velmi drahého a kvalitního útočníka, od kterého očekává góly. Jenže útočníkům, kteří dojdou, většinou zvlhne prach. Příkladem může bát Higuain, Morata, Torres nebo německý útočník Timo Werner, který nadále v klubu působí. Dokáže Lukaku prolomit tuhle smůlu a začne střílet pravidelně góly i za Chelsea?

fernando torres

Tuchel v Chelsea zatím odvádí velice dobrou práci, která vyústila v zisk trofeje pro vítěze Ligy mistrů. Tento londýnský klub plný hvězd však měl dvě slabiny – chyběl kvalitní útočník a stoper. Tuto problematiku však s největší pravděpodobností rozřeší právě přestup Lukaka a Julese Koundého, který by měl být také na cestě. Z Chelsea se rázem stává pro Manchester City nejvážnějším konkurentem pro boj o titul. Kromě zmíněného velice dobrého doplnění kádru, má totiž Chelsea (oproti United, Liverpoolu, Spurs, Arsenalu či Leicesteru) nejširší soupisku, což se v dlouhé a náročné sezoně bude prostě hodit.

Naváže Lukaku na své výkony z Itálie?