Věčné internetové boje

Jistě to znáte z vlastní zkušenosti. Máte problém, se kterým vám vaše okolí nedokáže poradit, a tak se rozhodnete sednout k počítači napsat dotaz na specializované fórum nebo do vhodné facebookové skupiny. A doufáte, že se vám dostane potřebné rady.

Realita je pak často jiná. Místo odpovědi na svůj dotaz dostanete několik nevyžádaných komentářů, že to, co děláte je špatně, nebo řešíte hlouposti, případně že s něčím takovým si poradí snad každý, kdo absolvoval základní školu a radši se nemáte ani ptát. A pak se možná objeví jedna nebo dvě použitelné rady, nebo názory, které by vám mohly pomoci. I na ně se ale vzápětí snese vlna kritiky od více či méně anonymních profilů.

psaní na notebooku

Po několika takových zkušenostech se člověk raději přestane ptát a zkouší své možnosti metodou pokus omyl.

A pokud jste se někdy ocitli na druhé straně barikády a sami zkoušeli někomu poradit, pravděpodobně jste se rychle vzdali. Kromě útoků ze strany dalších komentujících se vám mohlo i stát, že jste se ocitli pod palbou samotného autora dotazu, kterému se vaše rada nezdá. Kdo by potom chtěl vynakládat energii na pomoc někomu v takovém „přátelském“ prostředí.

Ale co je tím důvodem, proč lidé mají tendence chovat se tak nenávistně? Obzvláště k těm, kteří požádají o pomoc?

psaní na tabletu

Každý z nás je více či mně ve stresu, naštvaný nebo frustrovaný. Důvody mohou být různé, od nespokojenosti v práci až po tíživou osobní situaci. Jsou lidé, kteří dokážou své negativní emoce ventilovat vhodným způsobem, ale je i mnoho těch, kteří si s nimi poradit neumí. A právě takoví lidé navštěvují internetové diskuse, kde si mohou svou frustraci a naštvání vybít na někom jiném, nejlépe anonymně. Nemusí nikam chodit, jen napíšou pár řádků a sledují, jak druhý člověk reaguje, jak jejich naštvanost najednou přechází na někoho jiného. Anonymní prostředí jim poskytuje pocit bezpečí a cítí se nezranitelní, zároveň se díky svému chování cítí lépe. Až se příště setkáte s podobným chováním, je jen na vás, jak budete reagovat. Jen si uvědomte, že na druhé straně sedí zraněný člověk, který se chce zahojit díky vám. Možná by bylo lepší nereagovat a nechat ho, aby si našel jiný způsob, jak zvládat své emoce.

Anonymita jako rovnoprávnost a upřímnost

Chcete-li upřímnou odpověď na svoji otázku, zeptejte se lidí na internetu. Spousta starších generací s oblibou tvrdí, že je morálka mnohem povolnější, a to právě díky tomu, že jsou názory lidí drsnější, a upřímnější, než tomu bylo dříve. Faktem však je, že to není tím, že by dřív společnost skutečně sbližoval stejný názor, nebo spokojenost s politickým a finančním děním v této zemi. Jenomže zatímco dříve lidé neměli odvahu cokoliv říct, nyní mohou, aniž by museli snášet povýšené pohledy, nebo důsledky z toho vyplývající. Internet totiž dodává odvahu sdělit svůj názor veřejně, a to právě proto, že je anonymní. 

zeměkoule a popisky

Nejde však jen o politické názory, ale o názory celkově, ve kterých se jako lidé lišíme z mnoha důvodů. Sociální zázemí, genetika, odlišné vnímání reality, společenské postavení, atd. Téměř každé zpráva na internetu je pak doprovázena desítkami, stovkami, či dokonce tisícovkami komentářů, v nichž se lidi dohadují, vzájemně urážejí, a veřejně a bez příkras sdělují své názory. 

Že dřív byly názory jednotnější, a společnost držela při sobě?

Nesmysl. Zatímco nyní se názory projevují online, dřív tomu tak bylo pouze v rodinném kruhu. Nejde však jen o svobodu slova, ale právě o onu anonymitu, díky které se mohou vyjádřit i ti, kdo by jinak neměli odvahu cokoliv namítat.

děti na lavičce

Závist není novinka

Závist byla, je a bude. Hony na čarodějnice, udavačství, vydírání. Ano, závist tu byla vždy, jen se dřív projevovala poněkud nenápadněji. Dnes však můžeme krásně vidět, jak si lidé závidí vše, a velká část společnosti závistí vyloženě hoří. Nadává se na to, že se pomáhá Ukrajincům, kteří dostávají dávky z našich daní. Když nechtějí pobírat dávky, a najdou si u nás práci, nadává se, že ji berou našim občanům. Závidí se skrze instagramu, kde lidí zveřejňují fotografie z dovolených, na které jiní lidé nemají. Závidí si všude a všem, ale anonymně, a v bezpečí internetu.

Internet však není špatné místo, které by lidi štvalo proti sobě. Je to způsob, jak ukázat realitu v té nejčistější podobě. Díky internetu známe myšlenky cizích lidí, různé pohledy na věc, včetně drsných názorů, ale také vlny solidarity a lásky, která mezi námi stále je. 

Usmažte si masopustní pochoutku – boží milosti

Především pro křesťany se blíží konec svátečního masopustního období, které začalo svátkem Tří králů – 6. ledna, a končí Popeleční středou – letos je to 2. března. V tomto období se lidé také loučí se zimou a vítají jaro. Typické jsou taneční zábavy, hodování, maškarní průvody, bály, oslavy a svatby. Nejbujařejší veselí probíhalo a dodnes ještě probíhá v některých oblastech naší země (například Hlinecko, Doudlebsko, Strání, Chodsko) poslední tři dny – masopustní neděle, pondělí a v úterý maškarní průvod. Masopust neboli také fašank, šibřinky, končiny, ostatky nebo karneval ukončoval dříve o půlnoci troubením ponocný. Poté následuje Popeleční středa, kterou začíná čtyřicet dní půstu, kdy se jí lehčí strava, ovoce a zelenina na pročištění a ozdravení organismu. Maso se může jíst v postním období jen v neděli jako oslava zmrtvýchvstání Ježíše. Důležité je také chození do přírody a rozjímání, zbavování se zlozvyků, dobročinnost atd. Postní období končí Květnou nedělí (slavný příchod Krista do Jeruzaléma). Pak už je Svatý týden s nedělí, kdy se slaví Velikonoce – Boží hod (vzkříšení Ježíše Krista). Na Velikonoční pondělí se chodí koledovat.

boží milosti

Mezi oblíbené masopustní i velikonoční cukroví patří také boží milosti, tak zvané fánky. Jak na ně?

 

Potřebujeme:

 

  • 250 g hladké mouky

  • 50 g tuku

  • 50 g cukru

  • 2 žloutky

  • 2 lžíce mléka

  • 2 lžíce vína (není nutné)

  • až 200 g tuku na smažení

karnevalový průvod

Do mísy nasypeme mouku, přidáme rozmělněný tuk, cukr, 2 žloutky, 2 lžíce mléka a 2 lžíce vína. Vše dobře promícháme a vypracujeme těsto, které je měkčí než těsto na nudle. Rozválíme na stéblo tenkou placku. Vykrajujeme z ní čtverečky, obdélníčky nebo pomocí hrnku kolečka a smažíme na rozpáleném tuku po obou stranách do zlatova. Osmažené cukroví pokládáme naběračkou na talíř a hned z obou stran pocukrujeme. Boží milosti jsou opravdu boží, dobrou chuť!

Španělská občanská válka

Španělské království je zejména díky snahám krále Alfonse XIII. Španělského po celou 1. světovou válku neutrální a tento konflikt se tedy Španělska takřka nedotkne, nic to však nemění na tom, že monarchie je dlouhodobě nestabilní – časté občanské nepokoje, korupce, špatné sociální podmínky…

V roce 1923 nepokoje eskalují do Protimonarchistického povstání, v čele s gen. Miguel Primo de Riverou. Král je nucen jmenovat generála ministerským předsedou a ten se ujímá moci, začíná tzv. Rivierova diktatura. Než generál začne realizovat všechny své plány na stabilizaci státu, přichází přelom 20. a 30. let a s tím spojená Světová hospodářská krize, generál je nucen rezignovat a roku 1931 jsou vyhlášeny mimořádné volby.

Ve velkých městech, v čele s Madridem, vítězí španělští republikáni, ti se velmi rychle radikalizují, a donutí krále ve strachu o život emigrovat, tím dnem se republikáni ujímají moci a vzniká Druhá Španělská republika.

Na řešení hospodářské krize je použit tzv. Von Hayekův model (tj. metoda nezasahování do ekonomika navzdory krizi) – stav hospodářství se nelepší a ve společnosti opět sílí nespokojenost. 

barcelona

Do popředí se v této době dostává španělská fašistická strana Falanga posilující protivládní protesty, v reakci na to se zastánci vlády slučují do Lidové fronta Španělska a do čela se staví levicoví republikáni.

Ve volbách roku 1936 těsně vítězí Lidová fronta, v čele s Manuelem Azañou, který je zároveň i zvolen prezidentem. Nová vláda ihned začíná vytvářet sociální levicové reformy s cílem ukončit krizi na úkor podnikatelských subjektů, to má za následek bouře podnikatelů a pravicových politiků a odpůrci vlády sestavují koalici v čele s Falangou.

Vůdcem protivládní koalice se stává fašista gen. Francisco Franco, ten v červenci 1936 rozpoutá Státní převrat ve Španělském Maroku, začíná Španělská občanská válka.

Zatímco fašisté získají portugalskou a zejména italskou a německou podporou, na stranu republiky se postaví SSSR, Mexiko, španělští anarchisté a tzv. mezinárodní interbrigády (tj. polovojenské jednotky složené z dobrovolníků zejm. z Ameriky, SSSR a ČSR)

Na počátku je klíčová podpora německé Luftwaffe – vytvoří letecký most přes Gibraltarský průliv a umožní přesun pučistů z ovládnutého Maroka do Španělska.

soldier-60762_960_720

V dalším roce se na republikánské armádě negativně projevuje radikálnost sovětských poradců, přichází vysoké ztráty a republika značně oslabuje. V téže době se fronta přibližuje Madridu a s každým kilometrem je vedena čím dál tím víc brutálně, symbolem této brutality se stává vybombardování města Guernica fašisty.

V roce 1938 přišel zlom – straně republiky nastává boj o vedení mezi republikány a anarchisty, velení republikánské armády se rozpadá. Labutí písní republiky je bitva na řece Ebro na severovýchodě země, navzdory lvího boje jsou republikáni drtivě poraženi a území ještě ovládané republikou je rozdělené na barcelonskou a madridskou část, zbytek Španělska již drží fašisté.

V lednu 1939 padne Barcelona a v březnu Madrid. Fašisté vítězí, Lidová fronta v čele s prezidentem Azañou je svržena a do čela republiky je dosazen gen. Franco coby diktátor. Světu ukázala tato válka mnohé, ale hlavně to, že Západ nemá absolutně žádný zájem o dění mimo své sféry vlivu. To Německu a Itálii dokázalo, že „můžou začít“.

Během II. světové války je Španělsko oficiálně neutrální, podporuje však Německo; během Francovy vlády je popraveno na 180 000 lidí; diktatura končí jeho smrtí r. 1975, poté je znovunastolena monarchie v čele král Juan Carlos I., údajně se tak stalo na přání samotného Franca.