V lidské společnosti existují i staré vzorce, které do dnešní doby příliš nepatří. Přesto v nás jsou skutečně pevně zakořeněny, ačkoliv si to většina lidí neuvědomuje, a část z nich je dokonce popírá. Jedním z těch nejběžnějších je xenofobie.

Jedná se o podvědomý strach z lidí, kteří se od nás liší, ať už barvou kůže, vyznáním či sexuální orientací. V případě nalezení inteligentního mimozemského života by se vztahovala i na něj, jak ukázala rozhlasová adaptace hry H. G. Wellse „Válka světů“, kterou mnozí posluchači považovali na realitu.

To si koneckonců můžeme ověřit i sami. Mnozí z nás, i když si to mnohdy neuvědomujeme, pociťuje instinktivní nedůvěru k lidem, kteří neodpovídají našemu „standardu“. Stačí si říci, zda raději nakupujete u Vietnamců či v obchodě, který vlastní a kde pracují pouze Češi. Nebo zda se podvědomě nedržíte dál od Romů a lidí s jinou barvou kůže.

Samozřejmě instinkt tak silný se nevyvinul samoúčelně. Naopak byl důležitý pro naše přežití. Ale z jakého důvodu bychom coby sociální druh potřebovali pociťovat nedůvěru k jiným jedincům našeho druhu, nebo těm, kteří mají stejné rozumové schopnosti?

Ukázalo se totiž, že tato nedůvěra byla kdysi pro naše přežití velmi důležitá. Šlo zde především o setkávání dvou rozdílných kmenů. Zdaleka ne všechny totiž byly přátelské. Mnohé z nich naopak přicházely bojovat například o lepší loviště, případně ukrást ženy pro svůj kmen. Bylo tedy mnohem výhodnější přistupovat k cizincům s nedůvěrou, než je přátelsky přivítat a být zabiti.

V dnešní době samozřejmě není takováto opatrnost vůči cizincům nutná. Také bychom již neměli generalizovat, nýbrž soudit každého člověka individuálně, což není pro náš mozek vůbec snadné. Ten totiž generalizace miluje.

Proto bychom si to měli uvědomit a snažit se nad naše staré instinkty povznést. Zvláště když moderní trend směřuje ke globalizaci a volnému cestování. Je totiž pravděpodobné, že odlišných lidí budeme potkávat čím dál víc.