Je ještě politika důstojná věc?

V totalitních režimech je to prosté. Tam si někdo urve moc pro sebe a vládne s menší nebo větší mírou násilí, korupce nebo jiných forem nátlaku do doby, než ho někdo ještě větší silou sesadí a zaujme jeho místo. Ať je tam taková vláda lepší nebo horší, prostě je, a často se s tím nedá nic dělat, lidi nemají do vládnutí co mluvit.

V demokraciích si ale lidi svoje politiky volí. A tím mají jistý vliv na politiku své země. Ale ani tady se často nedají dosáhnout zázraky, i tady musí lidi akceptovat to, jaká je politika, ani tady často obyčejného člověka nikdo nevyslyší.

A co by třeba slyšeli naši politici, kdyby chtěli slyšet vox populi? To není žádné tajemství. To přece ví každý z nás obyčejných lidí. Slyšeli by toho tolik, že by asi každý slušný člověk z politické scény utekl.

volby politiků

Kolikrát se třeba lidi v posledním roce zlobili na politiky! Než by se dal lidem prostor pro kreativitu při zvládání pandemie, než by se nechalo třeba na podnikatelích, jestli se s omezeními nějak vypořádají, všechno se jim zakázalo. A oni tak zůstali v prekérní situaci nebo závislí na státní pomoci. A že bylo situací, které by se daly řešit jinak než zákazem!

Ale politici nejen zakazují. Taky se tváří, jak je jejich politika moudrá, a tím, že to tak není, dělají ostudu sobě i svojí vlasti. Jak nám to ukazuje třeba dnešní jmenování nového premiéra. Toho chtěl prezident jmenovat osobně. Nebo to chtěl někdo jiný? Kdo ví. Ale jelikož je prezident nakažený koronavirem a nemohl s novým premiérem přijít do kontaktu, nechali ho sedět na kolečkovém křesle v jakési vitríně z plexiskla. A to bylo nedůstojné už na první pohled. Nebo ne?

 

volební urny

Ať si o tom myslíte cokoliv, podle mě to úroveň nemělo. A bylo by lepší jmenovat premiéra třeba online. A určitě nemám takový názor sama. Třeba na Facebooku už se totiž objevil u fotografie ze jmenování nového předsedy vlád vtip: „Petr Fiala navštívil ZOO na pražském hradě a nejvíce jej v pavilonu opic zaujal osud sešlého gorilího samce Miloše.“

A můžeme být pyšní na to, když se naše politika projevuje právě takhle?

Kdy o vztah nebojovat?

Asi málokdo vstupuje s někým do vztahu s tím, že je to jen chvilková záležitost a třeba po roce se oba rozejdou bez ohledu na kvalitu vztahu. Je důležité o vztah pečovat po celou jeho dobu. Jsou ale situace, kdy to opravdu nemá cenu, a je lepší, jak se říká, jít si každý svou cestou. Zejména my ženy máme tendence zachraňovat naprosto nefunkční vztahy, jen proto, abychom nebyly samy a děti měly tátu, i když jako partner a otec za moc nestojí.

pár na louce

Je třeba si uvědomit, že tento postoj velice často pramení z nízkého sebevědomí. Je těžké v dnešním světě obstát sama s dětmi, a poplatit všechny potřebné věci, zejména na mateřské či na rodičovském příspěvku a navíc bez hlídání. Musíte si sama spočítat, zda se zvládnete postavit na vlastní nohy. Mnoho žen vypráví, že jejich muži si ani nenamažou rohlík, peníze je jim líto na domácnost dávat a ke všemu nemají zájem o péči o jejich vlastní děti. Toto opravdu není typ muže, o kterého by stálo bojovat. Při problémech v počátcích je důležité zavčas tomu druhému říct, co si myslíme. Pokud ale ani opakované rozhovory nepadají na úrodnou půdu, je čas přehodnotit celý dosavadní vztah a případně z něj odejít dřív, než bude pozdě.

Některé vztahy jsou bohužel ovlivněny alkoholem, jinými návykovými látkami, či hazardem a dokonce násilím. Takový člověk je nemocný a potřebuje pomoc, kterou ale často odmítá. Mnoho léčených lidí s těmito problémy opět po čase podlehne a tzv. do toho spadne znova. Není dobré zůstávat s někým, komu doslova není pomoci. Není to dobré pro vás a rozhodně ne pro vaše děti.

muž a žena

Ničím nezvyklým není ani nevěra. Nezáleží na tom, zda je jednorázová nebo delšího rázu. U nevěry si musíte položit otázku proč se stala. Některé ženy jsou schopny ji odpustit, pokud je jednorázová. Někdy jde opravdu jen o chybu, velice často ale takový člověk dělá totéž pravidelně. Je na vás, zda dokážete snášet, že váš partner může skončit v posteli s jinou i poté, co vám bude slibovat modré z nebe.

Bezdětné ženy mají tu “výhodu” že jsou zodpovědné samy za sebe. Pokud jsou ve vztahu děti, je třeba myslet hlavně na ně, dění mezi rodiči je totiž ovlivňuje až do té míry, že mohou stejné chyby opakovat později ve svém vztahu. Myslete na to.

Vztah, kde vládne násilí nebo návykové látky opravdu není vztah, který byste se měla snažit udržet. Určitě jste to už slyšely ze svého okolí, ale neposloucháte. Myslíte si, že lepší je mít aspoň někoho, což ale rozhodně neplatí. Je lepší být sama v klidu a počkat si na toho pravého, který si vás bude vážit, než se neustále trápit v nefunkčním vztahu, kde jste jen za hospodyni a služku.

 

Karl Jenkins – The Eternal Knot

Máme za sebou první čtvrtinu roku, tedy skoro již třetinu, a na hudební scéně se objevil nový počin pana Karla Jenkinse, který bude již jen stěží překonatelný. Jedná se o pokračování jeho řady hudebních skladeb Adiemus.
ruka na kytaře
Tato verze je již čtvrtou v řadě povedených hudebních experimentů nejen s klasickou hudbou. Tentokrát v ní zaznívají prvky staré dobré keltské muziky. Z celého alba je však slyšet jeho prvotní záměr, který se objevil již v první, tehdy velice populární verzi, jejíž jedna část zazněla i ve filmu Avatar.
Adiemus je projekt, který se pod rukama skladatele neustále vyvíjí. Není tomu ovšem tak, jako ve většině ostatních případů, kdy další pokračování úspěšných uměleckých produkcí jsou jen kvůli komerční úspěšnosti vytvářeny velice narychlo, a tak již nemají svou kvalitu. S cykly Adiemus se to má právě naopak, v každém svém pokračování vyzrává autorova invence a každé pokračování předčí svou předchozí verzi. Výjimkou není ani The Eternal Knot.
pěvecký sbor
Album začíná velice svižně skladbou Cú Chullain, která je nápaditá nejen rytmicky a harmonicky. Poslouchat tuto skladbu je osvěžením pro unaveného posluchače jakékoli hudby, protože působí zcela originálně i když navazuje na skladby z předchozích verzí. Tato část roztančí i zaryté odpůrce pohybu, protože se právě v ní nejvíce objevují motivy staré velšské taneční hudby, harmonizované sice neobvykle, ale za to skvěle.
Dále navazuje skladba The Eternal Knot, která potěší svou milou atmosférou a možná i tak trochu rozpláče svými tóny, které zpočátku navozují skromný dojem, ale tento efekt je vystřídán nádhernou pompézností prostřední části.
V albu je dalších dvanáct kousků, které potěší každého, kdo má rád symfonickou hudbu v její dojemně prosté podobě i hravosti jednotlivých instrumentů. Nezastupitelně účinkují i jednotlivé zpěvné hlasy a sbor, který mnohdy zní skoro až africkou lidovou hudbou.

Prestižní univerzity

Prestižní univerzity

 Jednou z nejprestižnějších univerzit v České republice je Karlova Univerzita v Praze. Je to jedna z nejstarších univerzit na světě. Založena byla v roce 1348 Karlem IV. Tehdy byla složena ze čtyř fakult. Dnes patří ke Karlově Univerzitě 17 fakult. Jsou to například Právnická fakulta, Filozofická fakulta, Fakulta sociálních věd nebo Fakulta humanitních studií. Mezi známé absolventy této univerzity se řadí Karel Čapek, Karel Hynek Mácha nebo třeba Bohumil Hrabal. 

 Britská Univerzita Cambridge byla založena v roce 1209. Tato univerzita má 31 kolejí, z nichž jsou 3 ženské a ostatní jsou smíšené. Nejstarší z těchto kolejí je Peterhouse z roku 1284. Cambridgská Univerzita je známá i díky slavným lidem, kteří  zde studovali. Patří mezi ně fyzik Stephen Hawking, fyzik a matematik Isaac Newton nebo bioložka Jane Goodall, známá svými výzkumy šimpanzů. 

Campridge

Okolo roku 1096 byla založena Oxfordská Univerzita. Vystudovalo zde mnoho známých osobností, mezi nimiž byli i spisovatelé, jako Oscar Wilde, J.R R. Tolkien nebo Jane Austen. 

 Francouzská Sorbonna, která byla založena roku 1257 Robertem de Sorbonem, patří dnes pod Pařížskou Univerzitu. Sorbonnu navštěvovala Jacqueline Kennedy, Edvard Beneš či Honoré de Balzac. 

 Padovská Univerzita v Itálii byla založena roku 1222. Vyučoval zde slavný astronom, matematik a vědec Galileo Galilei.

Promoce  

 Nejstarší univerzita ve Spojených státech amerických je Harvard. Založena byla v roce 1636 a její sídlo je ve státě Massachusetts. Univerzitu navštěvoval Barack Obama, nebo třeba herci Matt Damon či Jack Lemmon. 

 Roku 1701 byla, ve Spojených státech amerických, založena  Univerzita Yale. Studovaly zde herečky Jodie Foster, Meryl Streep nebo také Sigourney Weaver.Maskotem této univerzity je buldok jménem Handsome Dan. Yale a Harvard spolu často soupeří ve sportovních utkáních, jako je fotbal nebo veslování.

Muži, sex a láska

Jsou muži, co milují sex se svoji partnerkou, ke které chovají city. Jedinci, co počítají zářezy, kolik dostali žen. Jiní, co vnímají sex jako potřebu, kterou vykonají, a jdou dál. Po samotném aktu často cítí úlevu po psychické stránce. Pocit blaženosti, že zdárně docválal do cíle bez úhony a poctivě uspokojil svůj protějšek. Nejspíš asi na mužích poznáte, že prožil sex. Většina z nich působí spokojeně, klidně, vyrovnaně a značně unaveně. Ale podstatné je, že vypustili ven démona, který je vnitřně dusil. Jedno ale mají společné, milují sex, bez kterého to prostě nejde. Ale pozor! Muži mají také city, které ne vždy dávají viditelně najevo. Umí i milovat.

light-2876128_960_720

Skryté touhy

Každý muž má v sobě touhy. Je ale těžké se o ně podělit, natož si o ně říct. Možná proto, protože by je partnerka odmítla či odsoudila, že nejsou normální. Nemají to jednoduché že? Přitom by stačilo, kdyby dvojice byla v této věci k sobě otevřená. Pokud jde o pohlavní styk, právě otevřenost je pro obě strany ta nejlepší možnost. Jak můžete vědět, co se komu líbí, když spousta lidí o tomto tématu nemluví, protože se stydí. Nebo jim přijde hloupé rozebírat, jakou polohu mají nejraději. Co by chtěli? Jak by to chtěli? Co se jim nelibí? Pokud budete mlčet, oba dva budete nespokojeni.

Proč většina mužů vyhledává sex, mimo domov?

Jeden z nejčastějších důvodů je, že žena nejeví zájem. Buď se ji nechce, bolí ji hlava, je unavená nebo ho prostě nechce. Jeden z dalších podnětů je zřejmý, nemají chuť s partnerem zkoušet nové věci. Naopak tohle muži milují, když je jejich princezna kreativní a otevřená možnostem, proniknout do neznámé krajiny vášně. Bezhlavě se oddat tomu, co by mohli zažít nového bez strachu a ostychů. Pokud muž nedostane co potřebuje nebo chce, jde o dům dál. Proč by se prosil?!

Po čem muži touží?

Muži hlavně touží po pozornosti. Nepotřebuje mít u sebe ženu, která je jenom okrasou nebo inventářem. Jako každý jiný, musí pociťovat, že je chtěný, žádaný a potřebný. Být hýčkaný, rozmazlovaný. Nechtějí mít v posteli jen svoji přítelkyni nebo manželku, ona musí být i milenkou, pak můžou mít sex takový, který můžeme označit za dokonalý. Touží po vášni bez hranic, do určité míry. Zbožňují, když je jejich partnerka aktivní v posteli. Komu by se také líbila, leklá ryba, bez jediného pohybu?!

Co má muži rádi?

Když jim žena patří, a nemusí se o ně dělit. Pochopení ze strany ženy. Zbožňují, když se žena o sebe stará, je sexy, usměvavá, energická, má smysl pro humor a je jim vždy k dispozici. Chtějí být také milováni.

people-2589818_960_720

Hravě a zdravě

Co takhle chlapáky pořádně rozpálit, a ukázat jim nekonečné možnosti, jak objevit něco, co neznají? Takové krajkové prádélko není na škodu. K tomu pár erotických pomůcek pro zpestření. Zavázat jim oči, připoutat je, aby se nemohli dotýkat. Rozmazlovat je něžnými doteky s trochou oleje, aby nebylo sucho a pěkně to klouzalo. Takové punčochy a podpatky také neuškodí. Hlavně je pořádně rozžhavit, aby to stálo za to, a on Vás prosil. aby jste ho nechala nebo to dotáhla okamžitě do konce.

Jak na ně?

No pokud si chcete ochočit svého hřebce, musíte ho řádně osedlat. Tím je řečeno, že pokud ho budete odbývat, není zaručeno, že neuteče za jinou kobylkou. Takže priorita je, zaměřit se na to, co má rád. Od pozornosti, přes masáže, po vášnivé hrátky, končící bouřlivým sexem. Pokud nasadíte vysokou laťku, žádná jiná nemá šanci.

 

Hlavně neusnou na vavřínech

Pokud muž je spokojený, pak je to jenom dobře. Ale neznamená, že budeme dávat pozornost muži nějaký ten měsíc, a pak na to začneme kašlat. Pokud si ho chceme udržet, neměli bychom dát prostor ani šanci jiné. Takže se ženy snažte, jinak Vám ten mužíček brzy zabrousí jinam. A těžko ho získáte zpět.

Sex má být krásnou a jedinečnou aktivitou páru, ne povinností. Pokud Vám přijde sex ohraný a nudný, zapracujte na něm a pak už Vás nikdy nepřestane bavit. A neznamená, že pokud muž miluje sex, že nedokáže milovat ženu. Dokáže obojí současně.

Kdy budeme na politiky pyšní?

Moc prý chutná moc. A určitě na tom něco bude, jinak by se tolik lidí nedralo na politické scéně až na její co nejvyšší vrchol. Je u nás spousta těch, kdo by si chtěli užít vládnutí naší zemi, a určitě je jich víc než těch, kteří o žádnou moc nestojí. A když se někdo dere k moci, obvykle si nepočíná zrovna v rukavičkách. Musí mít ostré lokty, musí být dravec, ne-li už přímo predátor, a chameleon měnící všechny možné barvy tak, jak je to zrovna výhodné. Jinak neprorazí.

Ale i když jde o moc, nejde jenom o ní. Hodně často jde i o to, kolik si takový politik vydělá legálně, i o to, kolik dostane bokem za nějakou malou domů. I taková politika je. I to se stává. Ale nemělo by to být a mělo by se proti tomu určitě bojovat. Aby ten, kdo se jako politik prohřeší, skončil ve své funkci a zamířil třeba i do vězení, pokud spáchal něco, co odporuje zákonům naší země.

Donald Trum

Jenže to se moc často nestává. Stalo se to v případě Mohority, když se zhroutil socialismus, za mřížemi skončil občas i někdo další, ale většině politiků to prošlo, protože je ostatní podobní podrželi. Ruka ruku myje. A tak to zkouší leckdo. Dnes a denně. A lidi, tedy voliči? Ti někdy ve volbách střídají marně stranu za stranu a hnutí za hnutí v naději, že to třeba jednou dopadne líp. Ale obvykle se nedočkají. Nebo rezignují a k volbám třeba ani nechodí, protože se domnívají, že ať si vyberou kohokoliv, vždycky to dopadne stejně. Tedy špatně. A kvůli tomuhle názoru to doopravdy špatně končí.

Angela Merkelová

Politika se tak lidem nelíbí a někdy se jim i přímo hnusí. Protože politici nejsou lidi, na které můžeme být hrdí. Jsou to lidi, jaké jsme si my ostatní zvolili. A kdo dostane nejvíc hlasů, dostane i největší moc, i když si ji reálně nezaslouží.

A kdy teda budeme na naše politiky a jejich politiku pyšní? Až budeme pyšní i na naše voliče. Až voliči vyberou podle zdravého rozumu a budou politiky kontrolovat. Ale to není v dohledu.

Houbovník – pohádkově dobrý

Známé přísloví „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ je v dnešní době namístě, protože z médií se dozvídáme o výskytech jak divokých prasat, tak už i vlků, rysů nebo šakalů.

Tato zvířata jsou ale povětšinou plachá, a tak je pravděpodobně ani nezahlédneme.

jedla_houba

Když tedy zaženeme obavy a strachy z toho, že v lese potkáme vedle malých klíšťat také stádo divočáků nebo vlka, rysa či šakala, můžeme se směle, nejlépe s proutěným košem, vypravit na tolik oblíbené houby. Po příjemné procházce na čerstvém vzduchu v krásném prostředí mezi stromy, mechy a kapradinami dorazíme domů spokojeni a příjemně unaveni, i kdybychom na žádnou houbu nenarazili. Pokud však budeme mít to štěstí, část „houbového úlovku“ si můžeme také usušit a část dát v mikrotenových sáčcích do mrazáku. A jak se připravuje houbový nákyp neboli houbovník?

Co budeme potřebovat:

  • 500 – 600 g hub

  • 5 housek

  • ½ l mléka

  • 3 – 4 vejce

  • muškátový oříšek nebo květ

  • 2 lžíce petrželky

  • 1 lžička soli

  • 150 g másla

Postup:

Houby očistíme nožem od hlíny a jiných nečistot (případně vykrojíme červivá místa), omyjeme a pokrájíme na menší kousky, jako bychom dělali smaženici. V kastrůlku rozehřejeme část másla a nasypeme nakrájené houby. Pod pokličkou je podusíme.

houbovy_naky

Housky nakrájíme na kostky, přelijeme zbylým rozpuštěným máslem. V mléce rozšleháme vejce, dle chuti muškátový květ nebo nastrouhaný muškátový oříšek a dvě lžíce nadrobno nasekané petrželky. Nalijeme na kostky housek a necháme cca 50 min. odležet. Mezitím několikrát směs obrátíme. Aby byla „tak akorát“ (ne příliš suchá, nebo naopak řídká), přidáme buď trochu mléka anebo strouhanky.

Poté do vymazaného pekáče či zapékací mísy pokládáme nejdříve vrstvu s houskami a na ni vrstvu hub. Zakryjeme vrstvou s houskami a dáme péct do trouby. Na konci pečení můžeme ještě nákyp posypat nastrouhaným sýrem. Dobrou chuť!

Španělská občanská válka

Španělské království je zejména díky snahám krále Alfonse XIII. Španělského po celou 1. světovou válku neutrální a tento konflikt se tedy Španělska takřka nedotkne, nic to však nemění na tom, že monarchie je dlouhodobě nestabilní – časté občanské nepokoje, korupce, špatné sociální podmínky…

V roce 1923 nepokoje eskalují do Protimonarchistického povstání, v čele s gen. Miguel Primo de Riverou. Král je nucen jmenovat generála ministerským předsedou a ten se ujímá moci, začíná tzv. Rivierova diktatura. Než generál začne realizovat všechny své plány na stabilizaci státu, přichází přelom 20. a 30. let a s tím spojená Světová hospodářská krize, generál je nucen rezignovat a roku 1931 jsou vyhlášeny mimořádné volby.

Ve velkých městech, v čele s Madridem, vítězí španělští republikáni, ti se velmi rychle radikalizují, a donutí krále ve strachu o život emigrovat, tím dnem se republikáni ujímají moci a vzniká Druhá Španělská republika.

Na řešení hospodářské krize je použit tzv. Von Hayekův model (tj. metoda nezasahování do ekonomika navzdory krizi) – stav hospodářství se nelepší a ve společnosti opět sílí nespokojenost. 

barcelona

Do popředí se v této době dostává španělská fašistická strana Falanga posilující protivládní protesty, v reakci na to se zastánci vlády slučují do Lidové fronta Španělska a do čela se staví levicoví republikáni.

Ve volbách roku 1936 těsně vítězí Lidová fronta, v čele s Manuelem Azañou, který je zároveň i zvolen prezidentem. Nová vláda ihned začíná vytvářet sociální levicové reformy s cílem ukončit krizi na úkor podnikatelských subjektů, to má za následek bouře podnikatelů a pravicových politiků a odpůrci vlády sestavují koalici v čele s Falangou.

Vůdcem protivládní koalice se stává fašista gen. Francisco Franco, ten v červenci 1936 rozpoutá Státní převrat ve Španělském Maroku, začíná Španělská občanská válka.

Zatímco fašisté získají portugalskou a zejména italskou a německou podporou, na stranu republiky se postaví SSSR, Mexiko, španělští anarchisté a tzv. mezinárodní interbrigády (tj. polovojenské jednotky složené z dobrovolníků zejm. z Ameriky, SSSR a ČSR)

Na počátku je klíčová podpora německé Luftwaffe – vytvoří letecký most přes Gibraltarský průliv a umožní přesun pučistů z ovládnutého Maroka do Španělska.

soldier-60762_960_720

V dalším roce se na republikánské armádě negativně projevuje radikálnost sovětských poradců, přichází vysoké ztráty a republika značně oslabuje. V téže době se fronta přibližuje Madridu a s každým kilometrem je vedena čím dál tím víc brutálně, symbolem této brutality se stává vybombardování města Guernica fašisty.

V roce 1938 přišel zlom – straně republiky nastává boj o vedení mezi republikány a anarchisty, velení republikánské armády se rozpadá. Labutí písní republiky je bitva na řece Ebro na severovýchodě země, navzdory lvího boje jsou republikáni drtivě poraženi a území ještě ovládané republikou je rozdělené na barcelonskou a madridskou část, zbytek Španělska již drží fašisté.

V lednu 1939 padne Barcelona a v březnu Madrid. Fašisté vítězí, Lidová fronta v čele s prezidentem Azañou je svržena a do čela republiky je dosazen gen. Franco coby diktátor. Světu ukázala tato válka mnohé, ale hlavně to, že Západ nemá absolutně žádný zájem o dění mimo své sféry vlivu. To Německu a Itálii dokázalo, že „můžou začít“.

Během II. světové války je Španělsko oficiálně neutrální, podporuje však Německo; během Francovy vlády je popraveno na 180 000 lidí; diktatura končí jeho smrtí r. 1975, poté je znovunastolena monarchie v čele král Juan Carlos I., údajně se tak stalo na přání samotného Franca.

Až na věky věků

Význam slova láska lze pochopit mnoha různými způsoby. Podle encyklopedie jí lze vyložit jako „silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy, který se může lišit jak svojí povahou, tak také předmětem.“

,,Láska žije v tom, kdo miluje, nikoli v tom, kdo je milován.“ – Romain Rolland

,,Spatřil jsem poprvé svého anděla, poznal svůj účel, pocítil své zrození, zaslechl jsem, zpočátku slabé,
pak zřetelné a sladké tóny našeho spojení. Naše láska rozehřeje studený vesmír a dá mé znavené, zoufalé naději, očištěné našimi polibky věčné uzdravení.“ – Val Kilmer

Láska po celý život

Jaká ta láska ale ve skutečnosti je? Skutečně je to ten nejhlubší a nejsilnější pocit, který známe z pohádek nebo romantických filmů? Pochopitelně, že ano. Vědci se už mnohokrát rozhodli tuto emoci zkoumat a zjistili, že zamilována osoba cítí bolest o něco méně než osoba, která si fází zamilování neprochází.

Asi ale všichni známe ten pocit, kdy se na našeho partnera nebo partnerku nemůžeme vynadívat. A tak s protějškem navazujeme častější oční kontakt. Je to důkaz toho, že o něm chceme vědět všechno. Každičký detail. A nejen ze života. Chceme znát jeho úsměv, abychom si ho mohli přehrávat, když jsme sami. Chceme znát tu vrásku na jeho čele, když se na nás zadívá, aby se dozvěděl něco i o nás. Chceme znát každičkou pihu na jeho nosu a znát i tu skvrnku zelené v jeho hlubokých očích. Chceme slyšet tón, jakým k nám mluví a pamatovat si ten klidný šepot, kterým nám svěřuje svoje tajemství. 

Až na věky věků

Lidé ve stavu zamilování se pro někoho mohou chovat iracionálně, ale je to jen známka dosud nepoznaného štěstí, pocit svobody a jednoty. Jako kdyby vás ten, do koho jste se zamilovali, dal znovu dohromady. Dal vašemu životu skutečný smysl a směr. 
A tak na něj pořád myslíte. Na to jak se má. Znovu si přehráváte ten zamilovaný úsměv nebo letmý dotek. Znovu cítíte ten první polibek a zamilováváte se znovu a znovu. 
V lásce platí rovnocennost, a tak se snažíte udělat pro svou polovinu maximum. Chcete aby i on byl šťastný. Pečujete o něj, nasloucháte mu a jste připraveni obětovat cokoliv. 
A jako kdybyste byli jeden. Vaše srdce se synchronizují a bijí jako jedno, máte podobné myšlenky, když tančíte, tančíte jako jeden. Když se spolu milujete, svět kolem vás se zastaví a neexistuje nic než jen vy dva. Vy dva jako celek. 
Uctíváte se a respektujete. V hádce hledáte kompromisy, aby se vaše cesta nerozpletla. Zkoušíte spolu nové věci. A zkrátka víte, že jste našli jeden druhého. Svůj osud, svůj pravý smysl života. A i po letech jste schopni se zamilovat stejně hluboce jako tenkrát. I když je vám třeba sedmdesát, pořád ve svojí polovičce vidíte tu osobu, do které jste se prvně zamilovali. 

Na co si dávat u auta pozor

V dnešní době je na silnicích opravdu velká spousta aut, to je způsobeno hlavně tím, že si čím dál více lidí dělá řidičské oprávnění, aby poté automobily mohla řídit. Co si budeme povídat, je rozhodně mnohem příjemnější, jezdit si komfortně ve vlastním automobilu než se mačkat někde v autobuse se spoustou dalších lidí. Ovšem se skutečností, když vlastníte automobil na vás dopadá spousta povinností, na které si musíte dávat pozor a nezapomínat na ně, protože by vás mohli stát spoustu peněz, pokud by vás například zastavila policie a zjistila, že jste si na tyto věci nedali pozor. Společně se dnes podíváme, které věci to mohou být a jak se jim můžeme vyvarovat. 

Sportovní auto

Výměna pneumatik 

Tato záležitost je převážně pololetní, ovšem lidé často zapomínají nebo si vůbec neuvědomí, kdy se mají pneumatiky přezouvat. Pokud by vás po termínu přezutí na zimní pneumatiky zastavila policie a vy byste měli stále pneumatiky letní, byl by to docela velký problém a policista by vám mohl předepsat docela tučnou pokutu a řekněme si to narovinu, nebylo by úplně příjemné, chvíli před Vánoci, dávat své úspory do státního rozpočtu, kvůli nedodržení termínu. Proto si někde pořádně zapište, ať na to vidíte a stále vám to něco připomíná, zimní pneumatiky si na auto musíte nasadit nejpozději do 1. listopadu, po tomto termínu by vás policie již mohla pokutovat.

Výměna pneumatik

V případech krátkého časového rozmezí při zjištění prohřešku samozřejmě záleží na individuálním přístupu státního pracovníka, některý vám mže pouze pohrozit, ovšem druhá, který by měl například špatný den, by vás pokutovat mohl. Zimní pneumatiky mají být na autě nasazeny do 31. března. Tudíž letní pneumatiky na auto musíme nasazovat od 1. dubna. Výjimka se samozřejmě tvoří, pokud by byly zimní příznaky ještě i v dubnu, například ranní námrazy a tak dále, zimní pneumatiky se v tomto případě mohou nechat déle, než je uvedeno v oficiální vyhlášce.