Máme za sebou první čtvrtinu roku, tedy skoro již třetinu, a na hudební scéně se objevil nový počin pana Karla Jenkinse, který bude již jen stěží překonatelný. Jedná se o pokračování jeho řady hudebních skladeb Adiemus.
Tato verze je již čtvrtou v řadě povedených hudebních experimentů nejen s klasickou hudbou. Tentokrát v ní zaznívají prvky staré dobré keltské muziky. Z celého alba je však slyšet jeho prvotní záměr, který se objevil již v první, tehdy velice populární verzi, jejíž jedna část zazněla i ve filmu Avatar.
Adiemus je projekt, který se pod rukama skladatele neustále vyvíjí. Není tomu ovšem tak, jako ve většině ostatních případů, kdy další pokračování úspěšných uměleckých produkcí jsou jen kvůli komerční úspěšnosti vytvářeny velice narychlo, a tak již nemají svou kvalitu. S cykly Adiemus se to má právě naopak, v každém svém pokračování vyzrává autorova invence a každé pokračování předčí svou předchozí verzi. Výjimkou není ani The Eternal Knot.
Album začíná velice svižně skladbou Cú Chullain, která je nápaditá nejen rytmicky a harmonicky. Poslouchat tuto skladbu je osvěžením pro unaveného posluchače jakékoli hudby, protože působí zcela originálně i když navazuje na skladby z předchozích verzí. Tato část roztančí i zaryté odpůrce pohybu, protože se právě v ní nejvíce objevují motivy staré velšské taneční hudby, harmonizované sice neobvykle, ale za to skvěle.
Dále navazuje skladba The Eternal Knot, která potěší svou milou atmosférou a možná i tak trochu rozpláče svými tóny, které zpočátku navozují skromný dojem, ale tento efekt je vystřídán nádhernou pompézností prostřední části.
V albu je dalších dvanáct kousků, které potěší každého, kdo má rád symfonickou hudbu v její dojemně prosté podobě i hravosti jednotlivých instrumentů. Nezastupitelně účinkují i jednotlivé zpěvné hlasy a sbor, který mnohdy zní skoro až africkou lidovou hudbou.
Dokud je koberec čistý, je radost se po něm válet
Také patříte k lidem, co využívají koberce nejen pro chůzi, ale i pro různé další činnosti provozované v sedě nebo dokonce vleže? Koberec je k tomu ideální prostředí, máte tu dostatek volné plochy, kam si můžete rozložit notebook, papírové dokumenty a šanony, podkladovou desku pro skládání puzzle, karetní a deskové hry a spoustu dalších předmětů. Můžete tu malovat, hrát si s modelovací hmotou, stavět stavebnice, jezdit s autíčky, hrát si s panenkami, povalovat se tu s domácími mazlíčky a třeba i posvačit.
Je-li koberec dostatečně měkký a teplý, není důvod se přesouvat k tvrdému stolu, a navíc tu máte lepší přehled o svých věcech kolem sebe.
To vše je sice báječné, ale má to jednu podmínku, a sice koberec musí být čistý. Když pokládáte nový koberec na podlahu, zřejmě neřešíte, co bude za půl roku, a jeho typická vůně vás provází ještě několik dnů po pokládce. Některým lidem dokonce tato vůně imponuje, i když samozřejmě víme, že jde o syntetická tkaná vlákna, a možná, že nám koberec voní i proto, že víme, že je nový.
Stačí však po podlaze chodit několik měsíců a vůně z obchodu se začne vytrácet a vystřídá ji jiná vůně, která připomíná nošené ponožky. Postarají se o ni naše bosá chodidla, což je celkem logické, protože koberec pro bosonohou chůzi poslouží namísto ponožek a mezi jeho vlákny se postupně usadí náš pot spolu s bakteriemi, které se jím živí. V některých bytech je odér koberce natolik intenzivní, že pak již nepřipadá v úvahu sednout si na zem a zahrát si tu třeba karty. Neustále budete vnímat ten pach a bude to podobné, jako kdybyste si lehli k někomu do postele a nasávali vůni jeho bosých chodidel.
Koberce nechte vyčistit profesionály
Zápachu na koberci vás nezbaví běžný sáčkový vysavač, ale pouze stroj, který důkladně mokrou cestou prohněte všechna jeho vlákna a nasaje do svých útrob vše, co tam nepatří. Potvrdí vám to i ceník čištění koberců, který odkazuje na možnost čistit nejen koberce, ale třeba i čalounění sedacích souprav.
Co dělat, když je muž tak trochu ignorant?
V romantických filmech můžeme zahlédnout neohrožené hrdiny, kteří by za ženu položili třeba i život, umí se poprat, ale zároveň pomáhají s každičkou maličkostí, nosí snídaně do postele, a každé narozeniny jsou plné romantických překvapení. V běžném životě to tak bohužel není, a mnoho žen se později setká s typem muže, který je zpočátku jako vystřižený z romantického filmu, ale později se z něj vyklube ignorant. A co teď?
Vítejte v 21. století!
Doba kdy byly role rozděleny, už je dávno pryč. Nyní už to nefunguje tak, že zatímco muž vydělává, žena se stará o děti a domácnost. Tedy, alespoň ne úplně. Ženy si sice vydobyly stejná práva jako muži, avšak ne vždy to funguje v jejich prospěch. Skvělým obrázkem je pracující matka, která po návratu z práce uklízí, vaří, a dělá úkoly s dětmi, zatímco po boku má manžela, který samozřejmě také pracuje, ale po práci si potřebuje oddechnout, a tak očekává plný servis od své manželky.
Muž, který vydělává víc
Měřítkem pro fakt, že žena by měla uklízet, vařit, a starat se o děti, je obvykle fakt, že muž vydělává víc, ačkoliv třeba pracují oba stejný počet hodin. Žena by si třeba také ráda sehnala lépe placenou práci, ale jelikož musí vozit a vyzvedávat děti ze školy, o prázdninách jim vymýšlet program, a zůstávat s nimi doma, když jsou nemocné, není to tak úplně možné.
A co na to situaci ignorující muž?
V jeho očích to však funguje tak trošku jinak. On, který vydělává na živobytí rodiny, si přeci potřebuje po práci trošku odpočinout. Doma jej však čeká nepořádek, ukřičené děti, a věčně nespokojená manželka. Pro tento typ muže je totiž těžké pochopit, že žena opravdu pracuje více než on, a že starost o domácnost je vlastně také práce. Možná to občas vyzkouší, práci odflákne, a pak mu vše připadá jako brnkačka.
Co s takovým mužem?
Těžko vyčítat ženě, že si právě takového muže našla. On totiž zpočátku mohl působit úplně jinak, a růžové brýle se sundávají jen velmi těžko. Není to tedy o tom, co dělat s mužem, ale co nedělat. Zkuste se zbavit pocitu provinilosti, když nějakou práci odfláknete, nebo když požádáte muže, aby vám taky trochu pomohl. Téměř žádné partnerství není rovnocenné, ale může se tomu alespoň přiblížit. Uvědomte si, že si také zasloužíte čas pro sebe. A pokud už nezvládáte řeči, kterými vás zahlcuje, zkrátka si zarezervujte víkendový pobyt, třeba i s kamarádkou, a nechte vše na muži. Ne snad, že by mu došlo, kolik práce doma máte, ale minimálně si zasloužíte trošku odpočinku.
Věčné internetové boje
Jistě to znáte z vlastní zkušenosti. Máte problém, se kterým vám vaše okolí nedokáže poradit, a tak se rozhodnete sednout k počítači napsat dotaz na specializované fórum nebo do vhodné facebookové skupiny. A doufáte, že se vám dostane potřebné rady.
Realita je pak často jiná. Místo odpovědi na svůj dotaz dostanete několik nevyžádaných komentářů, že to, co děláte je špatně, nebo řešíte hlouposti, případně že s něčím takovým si poradí snad každý, kdo absolvoval základní školu a radši se nemáte ani ptát. A pak se možná objeví jedna nebo dvě použitelné rady, nebo názory, které by vám mohly pomoci. I na ně se ale vzápětí snese vlna kritiky od více či méně anonymních profilů.
Po několika takových zkušenostech se člověk raději přestane ptát a zkouší své možnosti metodou pokus omyl.
A pokud jste se někdy ocitli na druhé straně barikády a sami zkoušeli někomu poradit, pravděpodobně jste se rychle vzdali. Kromě útoků ze strany dalších komentujících se vám mohlo i stát, že jste se ocitli pod palbou samotného autora dotazu, kterému se vaše rada nezdá. Kdo by potom chtěl vynakládat energii na pomoc někomu v takovém „přátelském“ prostředí.
Ale co je tím důvodem, proč lidé mají tendence chovat se tak nenávistně? Obzvláště k těm, kteří požádají o pomoc?
Každý z nás je více či mně ve stresu, naštvaný nebo frustrovaný. Důvody mohou být různé, od nespokojenosti v práci až po tíživou osobní situaci. Jsou lidé, kteří dokážou své negativní emoce ventilovat vhodným způsobem, ale je i mnoho těch, kteří si s nimi poradit neumí. A právě takoví lidé navštěvují internetové diskuse, kde si mohou svou frustraci a naštvání vybít na někom jiném, nejlépe anonymně. Nemusí nikam chodit, jen napíšou pár řádků a sledují, jak druhý člověk reaguje, jak jejich naštvanost najednou přechází na někoho jiného. Anonymní prostředí jim poskytuje pocit bezpečí a cítí se nezranitelní, zároveň se díky svému chování cítí lépe. Až se příště setkáte s podobným chováním, je jen na vás, jak budete reagovat. Jen si uvědomte, že na druhé straně sedí zraněný člověk, který se chce zahojit díky vám. Možná by bylo lepší nereagovat a nechat ho, aby si našel jiný způsob, jak zvládat své emoce.
Podnikatelské problémy lze řešit
Jako fakt musíme my lidé přijmout skutečnost, že se nám nedaří vždycky tak, jak bychom si to přáli. A v takovéto situaci se pochopitelně ocitají klidně i internetoví podnikatelé. I těm se může nejednou stát, že si dejme tomu založí podnikatelský web, na kterém publikují podle svého názoru ideální nabídky, ale pak jenom marně čekají, zda se na jejich webu objeví někdo, kdo by se o to tady nabízené zajímal a také za to náležitě zaplatil. Není to samozřejmě nic veselého, ale dochází k tomu. A když je na vině podnikatelských neúspěchů na internetu nedostatečná návštěvnost na určitém podnikatelském webu, pak je pochopitelné, že by se s tím mělo něco udělat. A to dříve, než podobné podnikání nevyhnutelně zkrachuje.
Když se web potýká s nedostačující návštěvností, mělo by se tu vsadit na to, co tuto skutečnost napraví. Tedy na SEO služby, které pomáhají nepříliš nadějným webům dosahovat klidně i mnohonásobně vyšší návštěvnosti. Taková optimalizace pro internetové vyhledávače, ona zmíněná SEO, totiž dokáže žádoucími zásahy do technické a obsahové stránky webu dosáhnout výrazného zlepšení pozice daného webu v internetových vyhledávačích, a je to právě tato změna, jež posune odkaz na daný web ve vyhledávačích výš a zajistí jeho nepřehlédnutelnost.
Když se osloví SEO specialista, lze si u něj právě takovou optimalizaci zajistit. A když je tato provedena tak, jak tomu má být, maximálně kvalitně, dá se počítat s tím, že se i zdánlivě beznadějné internetové podnikání změní v něco úspěšného. Což je pochopitelně žádoucí, protože jenom dobře fungující a výnosné podnikání má zářnou budoucnost před sebou. A těžko bychom našli někoho, kdo by takovými optimistickými vyhlídkami opovrhoval a chtěl provozovat byznys, který půjde dříve či později zaručeně ke dnu. Každý podnikatel chce naopak, aby mu to vynášelo, a v tom mu SEO skutečně pomůže.
Jak se zajišťuje návštěvnost webů?
Zkuste se na několik okamžiků vžít do pozice podnikatelů, kteří svůj byznys přesunuli na internet. A jestli s tím doposud nemáte dostatek zkušeností nebo o tom třeba dokonce nevíte vůbec nic, možná si představíte, jak si zařizujete svůj vlastní podnikatelský web, na tomto zveřejňujete to, co můžete svým klientům nabídnout, a pak už jenom rozesíláte objednané zboží a inkasujete peníze. Nádherná představa, že? Snad přímo závidíte někomu, kdo se do toho skutečně pustil, snad máte dokonce sto chutí pustit se do toho také.
Jenže než se do toho případně někdy pustíte, měli byste určitě vědět, že ty výše popsané představy nebyly zase až tak docela kompletní. Jistě, tak to obvykle chodí, ale jenom v případě internetových podnikatelů, které lze označit jako úspěšné. A ne všichni byznysmeni jsou na internetu zrovna takoví.
Všichni, kdo někdy na internetu svoje podnikání rozjeli, si pochopitelně obstarali svůj web a na něm zveřejnili, co a za jakých podmínek nabízejí. Ovšem byla a je tu i celá řada případů, kdy tím bezproblémové časy skončily. A pak už byly jenom neustálé problémy s nedostatkem klientů.
Ono by se totiž mohlo zdát, že na internetu nebude problém zákazníky najít, jenže skutečnost se od této představy liší. Ve skutečnosti to totiž obvykle problém je. A to proto, že není-li web nějakého podnikatele tak dokonalý, jak by si to internetové vyhledávače představovaly, neumístí se v nich na vhodné pozici, a tudíž si ho tu nikdo nebo skoro nikdo nevšimne. A jiná možnost nalezení takového webu než prostřednictvím vyhledávačů, už v dnešní době vlastně neexistuje.
A co tedy mají dělat ti, jejichž web není úspěšný a dostatečně navštěvovaný? Ti by neměli opovrhnout možností SEO konzultace a určitě by měli využít kvalitní SEO služby, které jim pomohou s takovými úpravami a vylepšeními webu, jež nakonec vylepší jeho pozici v internetových vyhledávačích. Což takovému webu zajistí návštěvnost, která je pro internetové podnikání naprosto nepostradatelná.
Jaký sport mají rádi kluci?
Od nepaměti je fotbal nejoblíbenější míčovou hrou pro většinu kluků. Už v předškolním věku se rádi setkávají, s míčem pod paží, na malém plácku před domem. A učí se prvním dovednostem slavných fotbalistů. V současnosti k vyhledávaným sportům patří obdoba fotbalu. Florbal. Obě hry mají velkou přednost, že se dají v určité míře provozovat jak na venkovním hřišti, tak v kryté hale. A druhou předností je fakt, že tyto dva sporty je možné provozovat po celý aktivní život. Přes přínosy k dobré fyzické kondici, tak možností se scházet se stejně zaměřenými přáteli u činnosti, kterou mají všichni v oblibě.
Dalším sportem, který se často stává oblíbeným až do dospělosti, je hokej. Tvrdý trénink, který jeho výuku provází, vydrží jenom ti nejhouževnatější. Ale zahrát si hokejové utkání lze i na zamrzlém rybníku. A to i při troše odvahy i v dospělém věku. Z mnohých nadšenců jak fotbalu, florbalu či hokeje se po aktivní době provozování stávají fanoušci. Nadšení návštěvníci všech utkání. Ať už na místním hřišti, v blízké kryté hale s ledovou plochou. Nebo u televizních obrazovek. Při mezinárodních utkáních.
Plavání lze rovněž provozovat už od předškolního věku. Styly, jako je motýlek, znak, prsa či kraul, které se tak naučí kluci v dětství, v době prvních závodů přijdou vhod. Je to sport, který lze rovněž provozovat jak v létě. Buď na koupališti, v řece či u moři. A stejně tak během zimy v krytých bazénech. A do stejného bazénu je možné vyrazit s přáteli i v důchodovém věku. Protože nabyté zkušenosti se nezapomínají. Dobrou sportovní aktivitou pro všechny kluky je atletika. Která nabízí mnoho možností, jak se v ní uplatnit. Přesně podle možností a vlastností jednotlivce. Někdo si vybere odvětví atletiky lehké. Do které spadají jak běhy, tak skoky, hody a vrhy. Pokud má kluk talent k atletice těžké a bude mu vyhovovat vzpírání, silový trojboj, kulturistika a rád si poměřuje síly v různých zápasech, najde v ní uspokojení. Mnozí světově známí zápasníci přiznávají, že je k tomuto sportu přivedl trenér v tělocvičně jejich základní školy.
Vztahy a my
Jak to máte se vztahy? Já to mám ta, že si hodně na dobrých vztazích zakládám. Není totiž opravdu nic horšího, než když žijete ve špatném vztahu, kde se jenom dusíte a trápíte se. Znáte ten pocit? Myslíte si, že někoho milujete. Jenomže stále vnitřně cítíte, že to asi není tak úplně ono, co jste si vždycky přáli. měli jste někdy taky vysněnou lásku? Nemyslím tu dětskou, ale takovou, o které jste si mysleli, že bude dokonalá a že ji chcete takhle žít. Já jsem taky měla své představy o lásce a taky o tom, jak by měl nás partnerský vztah vypadat. A to samozřejmě dokonale. Vždy jsem chtěla dokonalost, i když nyní vím, že to byla úplná blbost.
Dokonalost neexistuje. Dokonalost by asi ani nebyla dobrá, protože nikdo není dokonalá, tak ani vztah nemůže být dokonalý. Nebo se mýlím? Pokud jste v milostném vztahu, tak jaký je? Zkuste si položit tuto otázku a sami si na ní odpovězte. Vím, že to asi nebude těžké si odpovědět, i když si odpovídáte jen sami sobě. Mě samotné to docela dlouho trvalo, protože být si jistá ve vztahu je docela složité, ale vážně důležité.
Já si pamatuji, že jsme vždycky toužila po krásném partnerském vztahu přesně takovém, jaké jsou třeba v pohádkách s dobrým koncem. Jistě si to ale dokážete představit. A jistě taky víte, jak jsme byla hodně naivní, protože v reálu jistě takový dokonalý vztah neexistuje. I když bych si ho samozřejmě moc přála. Nicméně, ale již jsem staří a taky o dost moudřejší. A už tedy i vím, že dokonalý vztah neexistuje, i když si to možná nějaký páry myslím. A to si myslí, když jsou na začátku milostného vztahu a vidí ještě stále přes růžové brýle. To je vztah ještě téměř dokonalý, protože nevidíme chyby toho druhého, kterého milujeme. Nebo nemám pravdu? Nebýt počáteční zamilovanosti, tak se nezrodí ani nikdy žádný vztah, To mi věřte.
Muži a jejich svět
Jak my ženy víme, tak s muži je to někdy opravdu hodně těžké. To si musíme nechat. Já sama jsme si řekla, že bych potřebovala na muže asi nějaký návod nebo něco podobného. Sama jsme si říkala, jaké by to asi bylo, kdybych byla na jeden den muž. Ani nevím, co bych hned dělala a jak bych se cítila. Jistě by to byl pro mě šok, což se dá pochopit. Nicméně bych ale vědět, jak se muži cítí, jaké to být v mužském těle. Co byste například dělali vy, kdybyste měli na den tělo muže? Ano, přiznám se, že bych asi ihned šla studovat své nové mužské přirození, a to by asi udělal každá žena, kdyby byla muž nebo ne? A potom, co bych všechno zjistila, tak bych šla asi do hospody. opravdu by mě totiž zajímalo, co je na té hospodě tak moc zajímavého. Co tam může být, že tam většina mužů tak rádo je a tráví skoro všechen volný čas.
Taky nevím, jestli bych to tam ale nějak vydržela. Protože já odjakživa nemám hospody vůbec ráda. Vadí mi tam ta atmosféra a nelibí se mi tam. Ale mužům se tam líbí. Pamatuji si, jak jsem měla velký hlad. Byla jsem s kamarádkou po běhání a řekly jsme si, že si dáme nějaké lehké jídlo. A nejbližší jídlo bylo v hospodě. Opravdu jsme měly velký hlad, takže jsme tam zalezly.
A hospoda byla vážně plná mužů, že jsme se lekla. Co je to tak baví? Všichni měli piva a hlasitě se smály. A to nemluvím pachu kouře z cigaret, přitom se tam kouřit nesmí. No ale budiž. S kamarádkou jsme raději odešly a dali jsem si turecký kebab. To nám fakt bodlo. Pak jsem se ale ještě dlouho bavily o mužích a řekly jsme si, že bychom tedy nechtěly být muži ani na jeden den. Nás by to jistě nudilo a být ženou je podle mě perfektní a neměnila bych. Ale je mi jasné, že by se našlo asi mnoho žen, co se mnou nesouhlasí a já to nikomu za zlé nemám, protože na to nemám ani nárok. Já jsem totiž chápavá a nikomu názory nevyvracím.
Mít auto je prima
Já osobně si vůbec nedokážu představit život bez auta. Už jako malá jsem si říkala, že až budu moci mít řidičský průkaz, tak si ho taky udělám. Nikdy by mě nenapadlo ale, že s tím budu mít takové problémy. Víte, nebylo mi ani osmnáct a já měla úraz. Moc ráda jsem jezdila na kole, a právě kolo mi bylo osudným. Škaredě jsem si zlomila nohu, šíleně to bolelo a já tak vyfasovala sádru, jak jinak. Byla jsem velmi naštvaná, protože jsem za tři týdny měla dělat řidičský průkaz. Takže jsem svou přihlášku musela vynulovat a modlit se, aby se mi noha rychle zahojila a já tak mohla nastoupit na nový kurz o žádost na řidičák.
Jenže uběhly dva měsíce a mě lékaři řekli, že musím ještě dva měsíce rehabilitovat. Opravdu jsem byla smutná, ale nedalo se nic dělat. Raději jsem poslechla lékaře a poctivě jsem začala doma cvičit, taky jsem chodila na odborné rehabilitace. Byla jsem ráda, že do půl roku jsem byla úplně fit. Radostí jsem jásala a skákala a hned jsem si dala novou přihlášku na řidičský průkaz. Měla jsem štěstí. Bylo ještě místo, a navíc začátek už byl za týden. Víc jsem si přát opravdu nemohla. A jakmile jsem zasedla za volat v autoškole, byla jsem na sebe pyšná. Ještě více pyšná jsem byla, když jsem pak v rukou po měsících držela můj vysněný řidičský průkaz. Bylo to mé jediné přání, které se mi splnilo. Navíc i mí rodiče byli rádi, že se mi to povedlo ihned napoprvé.
A potom jsem samozřejmě chtěla nějaké auto. Naštěstí v tomto ohledu nejsem vůbec náročná, a tak jsem si vystačila s tátovým ojetým autem. Sice už něco auto zažilo, ale jako první auto je úplně ideální. Stejně se musím nejdříve pořádně vyjezdit, než si pořídím nějaké lepší a dražší auto. Navíc odmítnout auto od táty by bylo neslušné. A moje první cesta? Tak ta vedla za mojí sestrou, která žije padesát kilometrů daleko. Naštěstí je cesta velmi krásná, tak se mi jelo v pohodě. Dobře jsem dojela a nyní se už těším, až si vyjedeme se sestrou v létě někam k vodě. Moje sestra je taky dobrá řidička, takže se budeme v řízení střídat.
