Společnost

Věčné internetové boje

Jistě to znáte z vlastní zkušenosti. Máte problém, se kterým vám vaše okolí nedokáže poradit, a tak se rozhodnete sednout k počítači napsat dotaz na specializované fórum nebo do vhodné facebookové skupiny. A doufáte, že se vám dostane potřebné rady.

Realita je pak často jiná. Místo odpovědi na svůj dotaz dostanete několik nevyžádaných komentářů, že to, co děláte je špatně, nebo řešíte hlouposti, případně že s něčím takovým si poradí snad každý, kdo absolvoval základní školu a radši se nemáte ani ptát. A pak se možná objeví jedna nebo dvě použitelné rady, nebo názory, které by vám mohly pomoci. I na ně se ale vzápětí snese vlna kritiky od více či méně anonymních profilů.

psaní na notebooku

Po několika takových zkušenostech se člověk raději přestane ptát a zkouší své možnosti metodou pokus omyl.

A pokud jste se někdy ocitli na druhé straně barikády a sami zkoušeli někomu poradit, pravděpodobně jste se rychle vzdali. Kromě útoků ze strany dalších komentujících se vám mohlo i stát, že jste se ocitli pod palbou samotného autora dotazu, kterému se vaše rada nezdá. Kdo by potom chtěl vynakládat energii na pomoc někomu v takovém „přátelském“ prostředí.

Ale co je tím důvodem, proč lidé mají tendence chovat se tak nenávistně? Obzvláště k těm, kteří požádají o pomoc?

psaní na tabletu

Každý z nás je více či mně ve stresu, naštvaný nebo frustrovaný. Důvody mohou být různé, od nespokojenosti v práci až po tíživou osobní situaci. Jsou lidé, kteří dokážou své negativní emoce ventilovat vhodným způsobem, ale je i mnoho těch, kteří si s nimi poradit neumí. A právě takoví lidé navštěvují internetové diskuse, kde si mohou svou frustraci a naštvání vybít na někom jiném, nejlépe anonymně. Nemusí nikam chodit, jen napíšou pár řádků a sledují, jak druhý člověk reaguje, jak jejich naštvanost najednou přechází na někoho jiného. Anonymní prostředí jim poskytuje pocit bezpečí a cítí se nezranitelní, zároveň se díky svému chování cítí lépe. Až se příště setkáte s podobným chováním, je jen na vás, jak budete reagovat. Jen si uvědomte, že na druhé straně sedí zraněný člověk, který se chce zahojit díky vám. Možná by bylo lepší nereagovat a nechat ho, aby si našel jiný způsob, jak zvládat své emoce.