Mít auto je prima

Já osobně si vůbec nedokážu představit život bez auta. Už jako malá jsem si říkala, že až budu moci mít řidičský průkaz, tak si ho taky udělám. Nikdy by mě nenapadlo ale, že s tím budu mít takové problémy. Víte, nebylo mi ani osmnáct a já měla úraz. Moc ráda jsem jezdila na kole, a právě kolo mi bylo osudným. Škaredě jsem si zlomila nohu, šíleně to bolelo a já tak vyfasovala sádru, jak jinak. Byla jsem velmi naštvaná, protože jsem za tři týdny měla dělat řidičský průkaz. Takže jsem svou přihlášku musela vynulovat a modlit se, aby se mi noha rychle zahojila a já tak mohla nastoupit na nový kurz o žádost na řidičák.

Tankování nebo nabíjení auta je nutností

Jenže uběhly dva měsíce a mě lékaři řekli, že musím ještě dva měsíce rehabilitovat. Opravdu jsem byla smutná, ale nedalo se nic dělat. Raději jsem poslechla lékaře a poctivě jsem začala doma cvičit, taky jsem chodila na odborné rehabilitace. Byla jsem ráda, že do půl roku jsem byla úplně fit. Radostí jsem jásala a skákala a hned jsem si dala novou přihlášku na řidičský průkaz. Měla jsem štěstí. Bylo ještě místo, a navíc začátek už byl za týden. Víc jsem si přát opravdu nemohla. A jakmile jsem zasedla za volat v autoškole, byla jsem na sebe pyšná. Ještě více pyšná jsem byla, když jsem pak v rukou po měsících držela můj vysněný řidičský průkaz. Bylo to mé jediné přání, které se mi splnilo. Navíc i mí rodiče byli rádi, že se mi to povedlo ihned napoprvé. 

Stopaři nejsou výjimka

A potom jsem samozřejmě chtěla nějaké auto. Naštěstí v tomto ohledu nejsem vůbec náročná, a tak jsem si vystačila s tátovým ojetým autem. Sice už něco auto zažilo, ale jako první auto je úplně ideální. Stejně se musím nejdříve pořádně vyjezdit, než si pořídím nějaké lepší a dražší auto. Navíc odmítnout auto od táty by bylo neslušné. A moje první cesta? Tak ta vedla za mojí sestrou, která žije padesát kilometrů daleko. Naštěstí je cesta velmi krásná, tak se mi jelo v pohodě. Dobře jsem dojela a nyní se už těším, až si vyjedeme se sestrou v létě někam k vodě. Moje sestra je taky dobrá řidička, takže se budeme v řízení střídat.

Mějte se rádi

Pod pojmem láska si asi nejdřív představíme lásku k někomu – k rodičům, dětem, rodině, partnerovi. Je zarážející, že nás jako první nenapadne SEBELÁSKA. To je to nejdůležitější, protože od ní se odvíjí všechno ostatní. Člověk zkrátka musí mít rád sám sebe, aby ho měli rádi ostatní. To není žádná hloupost, ale fakt, který si na sobě můžete snadno ověřit.

sebeláska láska

Sebelásku si člověk musí pěstovat sám, protože to za něj nikdo jiný neudělá. Je potřeba ase mít rád. Přistupujte k sobě tak, že jste pro sebe samé to nejdůležitější. Mějte se rádi. Buďte pozitivní, myslete pozitivně. Nezaobírejte se příliš negativismem a špatnými událostmi. Ano, tím že nebudete sledovat zprávy v televizi, špatné události nezmizí. Tak to bohužel nefunguje. Ale jde o to nedávat takovým zprávám více energie, než je důležité. Málokdo umí zprávy sledovat a nebýt kvůli nim v depresi po zbytek dne. Pokud to nezvládáte, jednoduše se na ně nedívejte. Nálada se vám vážně zlepší.

Mějte se rádi takoví, jací jste. Samozřejmě že se bude mít snáz rád ten, kdo má postavu jako řecký bůh a obličej jako z katalogu na krásu, to bude mít podstatně snazší než ten, kdo má nějaké to kilo navíc. Je ale důležité se přenést přes své fyzické nedostatky. Jinak vám budou neustále srážet sebevědomí a sebelásku se nikdy nenaučíte.

Musíte si vážit sami sebe. Musíte mít zdravé sebevědomí a musíte umět říkat ne. Nemusíte vždy všem ve všem vyhovět. S klidem můžete odmítat žádosti o pomoc, když to tak budete cítit. Nemáte žádnou povinnost pořád něco dělat.

šťastná žena

Naučte se odpočívat. Odpočinek je důležitý jak pro tělo, tak pro mysl. Nechávat odpočívat mysl je těžší, než si sednout ke knížce a nic nedělat. Zkuste relaxovat u meditací nebo alespoň zkuste poslouchat meditační hudbu, odpočinete si psychicky a bude vám zase o něco lépe.

Když se vám něco nepovede, nemusíte si to vyčítat několik dní. Prostě to přijměte a jděte dál. Neúspěchy jsou normální součástí našeho života.

Tyto kroky vás postupně dovedou k většímu sebevědomí, které vás posílí a sami ucítíte, že je vám s vámi tak nějak líp. Určitě to zkuste, sebeláska je cestou k tomu, aby vás ostatní brali lépe. Nemůžete totiž čekat, že když se budete neustále topit v depresích ze světa, z vaší nadváhy a budete se neustále všem snažit zavděčit, že si vás budou vážit ostatní.

Motocykly v Čechách

Utlumení mýto výroby v Československu

Československo, bylo mezi válkami velkým pojmem ve výrobě aut i motocyklů. Značky jako Jawa, nebo ČZ a Laurin a Klement s mnoha dalšími, byly nositeli těch nejpokrokovějších řešení a mnohdy byly uplatněny patenty, nad kterými žasnul, celý svět. Úspěchy sklízely naše motocyklové značky i na poli sportovním a jména našich závodníků znal, celý motocyklový svět. Navzdory ničivým válkám, naši inženýři i v těžkých válečných časech nespali a dále tajně pokračovali ve vývoji našich motocyklů.

motorsport

Tyto motocykly, po druhé světové válce diktovaly trendy v motocyklovém průmyslu a v některých sportovních odvětvích dominovaly takovým způsobem, že to bylo pro konkurenci přímo dehonestující. Například v plochodrážním motocyklovém sportu, ovládla JAWA z továrny v Divišově, na dlouhé desetiletí a úspěch byl možný pouze na motocyklu této značky. Stejně tak v závodech terénních enduro motocyklů, hrály JAWY a motocykly ČZ první ligu a mnoho našich úspěchů v největším motocyklovém enduro svátku, před érou dálkových rallye, tedy šestidenní.

Celý svět s úžasem a nechápavým uznalým pokyvováním sledoval, jak v malé zemi uprostřed Evropy, vznikají takto skvělé motocykly a neméně skvělí jezdci. Samostatnou kapitolou, byly výkony našeho hrdiny Františka Šťastného v nejsledovanější motocyklové disciplíně a to v Mistrovství světa silničních motocyklů, kde na své Jawičce válcoval ty největší jména světového motosportu. Bohužel doktrína vládnoucí Komunistické strany Československa o tom, že socialistický pracující, nebude jezdit do práce na motocyklu, zastavila další vývoj našich klenotů na světovém trhu a v tomto odvětví jede vlak inovace, velmi rychle a na nás dobrovolně uvolněný světový trh se vrhla Japonská a Evropská konkurence. 

průmysl

Našim pracovníkům v moto průmyslu, nezbylo, než dodávat více a více zastaralé stroje a dříve námi obsazené prestižní trhy se začaly měnit v trhy méně náročné a rozvojové. Je nutno podotknout, že oč byly tyto trhy méně náročné na inovativní řešení, o to byly náročnější na trvanlivost a odolnost, no řekněme si i blbuvzdornost. Tomuto naše, sice koncepčně zastaralé, ale vycházející z ověřené geniální konstrukce, jak rámů, tak vzduchem chlazených motorů, vyhovovaly beze zbytku. V zemích, jako je Indie, nebo postsovětské republiky, jsou naše motocykly dodnes v provozu a mají zde nesmrtelné jméno.

Odškodnění za trvalé následky – co to je?

Denně jsme vystaveni neustálým nástrahám. Ať už provozujeme pravidelně nějaký sport, nebo jezdíme autem do práce, všude jsou nástrahy, které by nás mohli stát zdraví. V Evropě existuje fungující systém pojištění, takže v případě nějakého úrazu je možnost být hospitalizován bez dalších finančních přirážek. Takové štěstí nemají všechny vyspělé státy. Například v Americe je velmi malá pravděpodobnost, že narazíte na člověka, který si pravidelně platí pojištění. Někomu se to může zdát jako ráj na zemi, ale v případě zdravotního problému jsou pak částky za hospitalizaci enormní. Není pak divu, že se naprostá většina Američanů likvidačně zadlužuje.

Muž na vozíčku

Zpět k nám do ČR. Mimo klasického pojištění si můžeme platit třeba životní pojištění nebo různé připojištění do budoucna jakožto prevence větších zdravotních potíží. Ne všechna zranění jsou vyléčitelná nebo návratná. Může se stát, že třeba přijdeme o schopnost chodit, nebo dokonce o život. V takovýchto případech přichází v úvahu takzvané odškodnění za trvalé následky.

Co to vůbec znamená? Když se zapletete do nehody, která na vás zanechá trvalý následek, můžete si zažádat o určitou finanční odměnu. Pokud si nevíte rady, jak se k odškodnění dostat, stačí navštívit nějakou poradnu, nebo vaši pojišťovnu, která vám podrobně popíše, co je třeba splnit, abyste odškodnění získali. Není to tak jednoduché, jak se zdá. Každá pojišťovna si vždy najde důvod, proč vám odškodnění nedá. Důvod může být v případě autonehody, že nemáte potřebné bezpečnostní funkce, které jsou doporučeny. Už jen tato okolnost vám může znemožnit právo na výplatu odškodnění.

autonehoda

U nezávislých společností si můžete nechat vypracovat specializované posudky, které vám pak pomohou v případě vymáhání odškodnění od pojišťovny. Nebo se může stát, že znalec najde skutečnost, kterou pojišťovna přehlédla a vyplatí vám v případě úrazu ještě vyšší částku, než jaká měla původně být.

Odbourání stresu sportem

Sportu by jsme se měli věnovat, jak aktivně tak i pasivně. Přeci taky děláme něco zdravého, pro naše tělo, aby bylo stále v kondici. Nemusíte být hned vrcholový sportovec, nebo atlet. Stačí takový běh, nebo rychlá chůze párkrát do týdne. Nebo procházky v přírodě se svými dětmi nebo s domácím mazlíčkem. Pohyb je pro naše tělo důležité a to že budeme sedět celé dny na gauči nebo u počítače mu moc pohybu nedopřejeme, pokud si teda zrovna nejdeme pro pití nebo pro něco k snědku.

meditace 

Sport zlepšuje duševní zdraví, cvičení vám napomáhá při zlepšení nálady a je pouze na nás jaký si vybereme. Můžeme třeba hrát hokej, fotbal, taky můžeme dělat atletiku. Opravdu pro vaši aktivitu máme spoustu druhů na výběr. Dokonce můžete zapojit i vašeho zvířecího kamaráda. Můžete ho vykonávat kdy chcete. Stačí si k němu najít čas, který s trávíte třeba na tenisovém kurtu, v tělocvičně nebo na travnaté ploše. Potřebujete nějakou motivaci? Nevadí. Vzpomeňte si proč tuhle aktivitu děláte. A hned vás sport chytí. Děláte něco pro své zdraví a tělo. Budete se cítit lépe a při sportu vám odpadne veškerý stres, který máte třeba z práce. Nebo pokud máte nějaké problémy, tak je dobré si jít třeba ven za běhat a přitom si vyčistíte hlavu jinými myšlenkami. Sport nám opravdu pomáhá k tomu aby jsme se cítili lépe. 

běh

Pokud se k tomu sami nedokopete, najděte si nějakého přítele, který s vámi bude aktivity sdílet. Ve dvou se to lépe táhne a můžete se navzájem motivovat a hecovat. A taky mezi sebou soupeřit, ale samozřejmě jen do určité míry. 

Pokud se vám při sportu stane nehoda, jako je třeba natažený sval, vyvrtlý kotník, neházejte sport za hlavu. Znovu si obujte běžecké boty, znovu vezměte do ruky míč, znovu nasedněte na kolo, nenechte se od sportu odradit. Vše špatné je k něčemu dobré. A vás to posílí dál. Dál se radujte ze svého posunu a skvělými výsledky. 

Anonymita jako rovnoprávnost a upřímnost

Chcete-li upřímnou odpověď na svoji otázku, zeptejte se lidí na internetu. Spousta starších generací s oblibou tvrdí, že je morálka mnohem povolnější, a to právě díky tomu, že jsou názory lidí drsnější, a upřímnější, než tomu bylo dříve. Faktem však je, že to není tím, že by dřív společnost skutečně sbližoval stejný názor, nebo spokojenost s politickým a finančním děním v této zemi. Jenomže zatímco dříve lidé neměli odvahu cokoliv říct, nyní mohou, aniž by museli snášet povýšené pohledy, nebo důsledky z toho vyplývající. Internet totiž dodává odvahu sdělit svůj názor veřejně, a to právě proto, že je anonymní. 

zeměkoule a popisky

Nejde však jen o politické názory, ale o názory celkově, ve kterých se jako lidé lišíme z mnoha důvodů. Sociální zázemí, genetika, odlišné vnímání reality, společenské postavení, atd. Téměř každé zpráva na internetu je pak doprovázena desítkami, stovkami, či dokonce tisícovkami komentářů, v nichž se lidi dohadují, vzájemně urážejí, a veřejně a bez příkras sdělují své názory. 

Že dřív byly názory jednotnější, a společnost držela při sobě?

Nesmysl. Zatímco nyní se názory projevují online, dřív tomu tak bylo pouze v rodinném kruhu. Nejde však jen o svobodu slova, ale právě o onu anonymitu, díky které se mohou vyjádřit i ti, kdo by jinak neměli odvahu cokoliv namítat.

děti na lavičce

Závist není novinka

Závist byla, je a bude. Hony na čarodějnice, udavačství, vydírání. Ano, závist tu byla vždy, jen se dřív projevovala poněkud nenápadněji. Dnes však můžeme krásně vidět, jak si lidé závidí vše, a velká část společnosti závistí vyloženě hoří. Nadává se na to, že se pomáhá Ukrajincům, kteří dostávají dávky z našich daní. Když nechtějí pobírat dávky, a najdou si u nás práci, nadává se, že ji berou našim občanům. Závidí se skrze instagramu, kde lidí zveřejňují fotografie z dovolených, na které jiní lidé nemají. Závidí si všude a všem, ale anonymně, a v bezpečí internetu.

Internet však není špatné místo, které by lidi štvalo proti sobě. Je to způsob, jak ukázat realitu v té nejčistější podobě. Díky internetu známe myšlenky cizích lidí, různé pohledy na věc, včetně drsných názorů, ale také vlny solidarity a lásky, která mezi námi stále je. 

Jak zvládnout dopravní omezení a nezbláznit se?

Příchodem jarního počasí nám rozkvetly nejen stromy a veškerá zeleň, ale u většiny silnic i dopravní značky s omezením a prací na silnici. Jízda autem začíná být opět jedním velkým dobrodružstvím a věčné téma diskuzí a nadávek na neschopnost silničářů a plánování oprav se může rozběhnou na plné obrátky.

Ale tu největší zkoušku nervů zažívá hlavní město a oprava Barrandovského mostu. Jedna z nejvytíženějších komunikací v česku, kde denně projíždí až 145 tisíc aut. A nutno přiznat, že i sebemenší omezení v naší metropoli je ukázkou a hlavně vizitkou řidičů jako takových. Jistě, plánované opravy a bezpečnost provozu sebou nese i tato úskalí. Úskalí oprav a rekonstrukcí. Ponechme stranou jak efektivně naši opraváři komunikací pracují a jaké plánování oprav je jako takové.

oprava silnic

Problém, možná jeden z největších problémů, jsou ale řidiči aut sami o sobě. Každý se chce dostat z bodu A do bodu B v co nejkratší době a jízda autem je ještě stále jedna z nejrychlejších. Dokonce i v krizovém bodě oprav, byl ve středu proveden experimentální „závod“. Auto, vlak a kolo si to rozdali na trase Zbraslav – Smíchov, kde auto zdolávalo právě zmíněný Barrandovský most a i přes omezení přesto vyhrálo, gratulujeme.

Ale jedním z největších nešvarů řidičů aut je řazení se do jízdních pruhů před omezením. Takzvaný ZIP  se leckterému řidiči zdá poněkud zřejmě primitivní a někteří o něm dokonce ani neslyšeli.  Jako každodenní účastník silničního provozu jsem byl nedávno účastníkem celkem bizardní situace. Víše zmíněné omezení, kde v souběžné jízdě aut se snížil počet jízdních pruhů. Sám jsem popojížděl v pruhu průběžném a trpělivě přihlížel chaosu v samotném ústí omezení. Pravidlo zip bylo jako na horské dráze a doslova tam vyhrávala drzost a velikost auta. Jako řidič kamionu jsem měl navrch, ale přesto jsem byl odhodlán řazení podle ZIPU dodržet. Nepovedlo se! Jen tak tak jsme unikli kolizi se starším pánem, který vehementně lamentoval rukama a co jadrných slov jsem asi dostával, radno nedomýšlet.

Tak za prvé, pravidlo řazení do pruhů, který je zřejmě průběžný se řadí auta s vedlejšího pruhu systémem zipu. Střídavě hezky jedno po druhém. Nic složitého, zdálo by se. Ovšem zmíněný pán byl dokonce už třetím aktérem, který se dost agresivním způsobem vecpal přede mě.

Za druhé, nastala zcela logická situace, kdy jsem byl nucen zastavit a tím pádem zastavila celá dlouhá kolona za mnou. Výsledek? O plynulém projetí omezení jsme si mohli nechat všichni jen zdát. Ale tuto situaci znáte zřejmě všichni.

dopravní zácpa

A jeden bonus navíc. Pána jsem dojel hned na další benzínce a ač jsem člověk nekonfliktní, vida ho, že si šel „jen“ zapálit oslovil jsem ho s jistou, slušně položenou výčitkou předešlého chování. Odpověď? „ Tak když jede kamion, tak podle pravidel se řadí tři, až čtyři auta né?“ Jeho arogantní odpověď vysvětlila vše. Nevěřícně jsem zíral a coby profesionál, jsem dotyčného odkázal k pravidlům silničního provozu. A tímto bych požádal každého, kdo má nějaké mezery, pročtěte si nové vyhlášky a pravidla. Pak bude provoz autem i v omezení možná jednodušší a plynulejší. Jinak je to zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu,  § 12, odstavec 3.

Je ještě politika důstojná věc?

V totalitních režimech je to prosté. Tam si někdo urve moc pro sebe a vládne s menší nebo větší mírou násilí, korupce nebo jiných forem nátlaku do doby, než ho někdo ještě větší silou sesadí a zaujme jeho místo. Ať je tam taková vláda lepší nebo horší, prostě je, a často se s tím nedá nic dělat, lidi nemají do vládnutí co mluvit.

V demokraciích si ale lidi svoje politiky volí. A tím mají jistý vliv na politiku své země. Ale ani tady se často nedají dosáhnout zázraky, i tady musí lidi akceptovat to, jaká je politika, ani tady často obyčejného člověka nikdo nevyslyší.

A co by třeba slyšeli naši politici, kdyby chtěli slyšet vox populi? To není žádné tajemství. To přece ví každý z nás obyčejných lidí. Slyšeli by toho tolik, že by asi každý slušný člověk z politické scény utekl.

volby politiků

Kolikrát se třeba lidi v posledním roce zlobili na politiky! Než by se dal lidem prostor pro kreativitu při zvládání pandemie, než by se nechalo třeba na podnikatelích, jestli se s omezeními nějak vypořádají, všechno se jim zakázalo. A oni tak zůstali v prekérní situaci nebo závislí na státní pomoci. A že bylo situací, které by se daly řešit jinak než zákazem!

Ale politici nejen zakazují. Taky se tváří, jak je jejich politika moudrá, a tím, že to tak není, dělají ostudu sobě i svojí vlasti. Jak nám to ukazuje třeba dnešní jmenování nového premiéra. Toho chtěl prezident jmenovat osobně. Nebo to chtěl někdo jiný? Kdo ví. Ale jelikož je prezident nakažený koronavirem a nemohl s novým premiérem přijít do kontaktu, nechali ho sedět na kolečkovém křesle v jakési vitríně z plexiskla. A to bylo nedůstojné už na první pohled. Nebo ne?

 

volební urny

Ať si o tom myslíte cokoliv, podle mě to úroveň nemělo. A bylo by lepší jmenovat premiéra třeba online. A určitě nemám takový názor sama. Třeba na Facebooku už se totiž objevil u fotografie ze jmenování nového předsedy vlád vtip: „Petr Fiala navštívil ZOO na pražském hradě a nejvíce jej v pavilonu opic zaujal osud sešlého gorilího samce Miloše.“

A můžeme být pyšní na to, když se naše politika projevuje právě takhle?

Kdy o vztah nebojovat?

Asi málokdo vstupuje s někým do vztahu s tím, že je to jen chvilková záležitost a třeba po roce se oba rozejdou bez ohledu na kvalitu vztahu. Je důležité o vztah pečovat po celou jeho dobu. Jsou ale situace, kdy to opravdu nemá cenu, a je lepší, jak se říká, jít si každý svou cestou. Zejména my ženy máme tendence zachraňovat naprosto nefunkční vztahy, jen proto, abychom nebyly samy a děti měly tátu, i když jako partner a otec za moc nestojí.

pár na louce

Je třeba si uvědomit, že tento postoj velice často pramení z nízkého sebevědomí. Je těžké v dnešním světě obstát sama s dětmi, a poplatit všechny potřebné věci, zejména na mateřské či na rodičovském příspěvku a navíc bez hlídání. Musíte si sama spočítat, zda se zvládnete postavit na vlastní nohy. Mnoho žen vypráví, že jejich muži si ani nenamažou rohlík, peníze je jim líto na domácnost dávat a ke všemu nemají zájem o péči o jejich vlastní děti. Toto opravdu není typ muže, o kterého by stálo bojovat. Při problémech v počátcích je důležité zavčas tomu druhému říct, co si myslíme. Pokud ale ani opakované rozhovory nepadají na úrodnou půdu, je čas přehodnotit celý dosavadní vztah a případně z něj odejít dřív, než bude pozdě.

Některé vztahy jsou bohužel ovlivněny alkoholem, jinými návykovými látkami, či hazardem a dokonce násilím. Takový člověk je nemocný a potřebuje pomoc, kterou ale často odmítá. Mnoho léčených lidí s těmito problémy opět po čase podlehne a tzv. do toho spadne znova. Není dobré zůstávat s někým, komu doslova není pomoci. Není to dobré pro vás a rozhodně ne pro vaše děti.

muž a žena

Ničím nezvyklým není ani nevěra. Nezáleží na tom, zda je jednorázová nebo delšího rázu. U nevěry si musíte položit otázku proč se stala. Některé ženy jsou schopny ji odpustit, pokud je jednorázová. Někdy jde opravdu jen o chybu, velice často ale takový člověk dělá totéž pravidelně. Je na vás, zda dokážete snášet, že váš partner může skončit v posteli s jinou i poté, co vám bude slibovat modré z nebe.

Bezdětné ženy mají tu “výhodu” že jsou zodpovědné samy za sebe. Pokud jsou ve vztahu děti, je třeba myslet hlavně na ně, dění mezi rodiči je totiž ovlivňuje až do té míry, že mohou stejné chyby opakovat později ve svém vztahu. Myslete na to.

Vztah, kde vládne násilí nebo návykové látky opravdu není vztah, který byste se měla snažit udržet. Určitě jste to už slyšely ze svého okolí, ale neposloucháte. Myslíte si, že lepší je mít aspoň někoho, což ale rozhodně neplatí. Je lepší být sama v klidu a počkat si na toho pravého, který si vás bude vážit, než se neustále trápit v nefunkčním vztahu, kde jste jen za hospodyni a služku.

 

Proč jsou u značky Mašinka Tomáš hračky tak rozšířené?

Mnoho z nás považuje nejrůznější hračky pro děti za nezbytné. A je to i pochopitelné, koneckonců mnohé z nich učí nejrůznějším motorickým i jiným dovednostem a procvičují i stimulují mozek našeho děťátka. To vše mu dá náskok ve vývoji, který může využít.

Ovšem pro většinu z nás je podstatné to, že si náš potomek v klidu hraje a dá nám prostor, abychom alespoň chvíli dělali to, co potřebujeme. K tomu je však nezbytné, aby se mu daná hračka líbila. S tím nám může pomoci, pokud je na ní motiv postavičky z jeho oblíbené pohádky či seriálu.

ilustrace dětského vláčku

U trošku starších dětí je to v současnosti pohádka Ledové království, u těch nejmenších pak vede Mašinka Tomáš. Jedná se o britský seriál pro nejmenší, který je především ve své vlasti velmi populární. Své malé příznivce má ale i u nás.

Je tedy jen pochopitelné, že výrobci vytvořili právě s postavami seriálu Mašinka Tomáš hračky masinka-tomas.cz, které následně najdeme prakticky v každém obchodě. I u nás se totiž poměrně dost prodávají, zvláště v současné předvánoční době.

klasický elektrický vláček

Můžeme se samozřejmě ptát, proč je právě tento seriál tak rozšířený. Koneckonců, na první pohled je jasné, že grafické zpracování není nic moc, a některé postavičky by se neztratily ani v hororu. Přesto je mnoho malých diváků nadšeně sleduje. Jak to?

Hlavním důvodem je jednoduchost i celkové zpracování. Příběhy jsou tak jednoduché, aby je dítě dokázalo vnímat a pochopit, na obrazovce se neustále něco děje, co upoutává jeho pozornost, ozývají se nejrůznější zvuky. Je tedy jen pochopitelné, že bude sedět jako přikované.

Avšak bez ohledu na kvalitu seriálu není pochyb o tom, že tyto hračky nejsou zrovna nejlevnější. Zde se však platí především za značku, než za kvalitu (i když ta je obvykle větší, než u těch nejlevnějších napodobenin). Záleží pak na nás, zda budeme ochotni tolik zaplatit. Zde je třeba si položit otázku: jak moc velký fanoušek je naše dítě?