Je ještě politika důstojná věc?

V totalitních režimech je to prosté. Tam si někdo urve moc pro sebe a vládne s menší nebo větší mírou násilí, korupce nebo jiných forem nátlaku do doby, než ho někdo ještě větší silou sesadí a zaujme jeho místo. Ať je tam taková vláda lepší nebo horší, prostě je, a často se s tím nedá nic dělat, lidi nemají do vládnutí co mluvit.

V demokraciích si ale lidi svoje politiky volí. A tím mají jistý vliv na politiku své země. Ale ani tady se často nedají dosáhnout zázraky, i tady musí lidi akceptovat to, jaká je politika, ani tady často obyčejného člověka nikdo nevyslyší.

A co by třeba slyšeli naši politici, kdyby chtěli slyšet vox populi? To není žádné tajemství. To přece ví každý z nás obyčejných lidí. Slyšeli by toho tolik, že by asi každý slušný člověk z politické scény utekl.

volby politiků

Kolikrát se třeba lidi v posledním roce zlobili na politiky! Než by se dal lidem prostor pro kreativitu při zvládání pandemie, než by se nechalo třeba na podnikatelích, jestli se s omezeními nějak vypořádají, všechno se jim zakázalo. A oni tak zůstali v prekérní situaci nebo závislí na státní pomoci. A že bylo situací, které by se daly řešit jinak než zákazem!

Ale politici nejen zakazují. Taky se tváří, jak je jejich politika moudrá, a tím, že to tak není, dělají ostudu sobě i svojí vlasti. Jak nám to ukazuje třeba dnešní jmenování nového premiéra. Toho chtěl prezident jmenovat osobně. Nebo to chtěl někdo jiný? Kdo ví. Ale jelikož je prezident nakažený koronavirem a nemohl s novým premiérem přijít do kontaktu, nechali ho sedět na kolečkovém křesle v jakési vitríně z plexiskla. A to bylo nedůstojné už na první pohled. Nebo ne?

 

volební urny

Ať si o tom myslíte cokoliv, podle mě to úroveň nemělo. A bylo by lepší jmenovat premiéra třeba online. A určitě nemám takový názor sama. Třeba na Facebooku už se totiž objevil u fotografie ze jmenování nového předsedy vlád vtip: „Petr Fiala navštívil ZOO na pražském hradě a nejvíce jej v pavilonu opic zaujal osud sešlého gorilího samce Miloše.“

A můžeme být pyšní na to, když se naše politika projevuje právě takhle?

Kdy budeme na politiky pyšní?

Moc prý chutná moc. A určitě na tom něco bude, jinak by se tolik lidí nedralo na politické scéně až na její co nejvyšší vrchol. Je u nás spousta těch, kdo by si chtěli užít vládnutí naší zemi, a určitě je jich víc než těch, kteří o žádnou moc nestojí. A když se někdo dere k moci, obvykle si nepočíná zrovna v rukavičkách. Musí mít ostré lokty, musí být dravec, ne-li už přímo predátor, a chameleon měnící všechny možné barvy tak, jak je to zrovna výhodné. Jinak neprorazí.

Ale i když jde o moc, nejde jenom o ní. Hodně často jde i o to, kolik si takový politik vydělá legálně, i o to, kolik dostane bokem za nějakou malou domů. I taková politika je. I to se stává. Ale nemělo by to být a mělo by se proti tomu určitě bojovat. Aby ten, kdo se jako politik prohřeší, skončil ve své funkci a zamířil třeba i do vězení, pokud spáchal něco, co odporuje zákonům naší země.

Donald Trum

Jenže to se moc často nestává. Stalo se to v případě Mohority, když se zhroutil socialismus, za mřížemi skončil občas i někdo další, ale většině politiků to prošlo, protože je ostatní podobní podrželi. Ruka ruku myje. A tak to zkouší leckdo. Dnes a denně. A lidi, tedy voliči? Ti někdy ve volbách střídají marně stranu za stranu a hnutí za hnutí v naději, že to třeba jednou dopadne líp. Ale obvykle se nedočkají. Nebo rezignují a k volbám třeba ani nechodí, protože se domnívají, že ať si vyberou kohokoliv, vždycky to dopadne stejně. Tedy špatně. A kvůli tomuhle názoru to doopravdy špatně končí.

Angela Merkelová

Politika se tak lidem nelíbí a někdy se jim i přímo hnusí. Protože politici nejsou lidi, na které můžeme být hrdí. Jsou to lidi, jaké jsme si my ostatní zvolili. A kdo dostane nejvíc hlasů, dostane i největší moc, i když si ji reálně nezaslouží.

A kdy teda budeme na naše politiky a jejich politiku pyšní? Až budeme pyšní i na naše voliče. Až voliči vyberou podle zdravého rozumu a budou politiky kontrolovat. Ale to není v dohledu.